Bulhaři 4. Rozsídlení bulharských kmenů.

Velké Bulharsko se krátce po Kubratově smrti asi kolem roku 671 rozpadlo. Rozdělili si ho jeho synové, kteří ale byli zároveň vystaveni tlaku útočících Chazarů. Nejstarší syn Bat Bojan (Batbajan) zůstal se svým lidem v původních sídlech při Azovském moři a podrobil se Chazarům. Tato skupina byla později známá jako Černí Bulhaři. Postupně expandovali na Krym a do Podněpří. Byli početní a vojensky silní, v polovině 10. století ohrožovali byzantské osady na Krymu, obávali se jich i Rusové. Ve druhé polovině 10. století pak začali společně s Pečeněhy a Oguzy bojovat proti Chazarům. Jsou připomínáni až do konce 10. století, pak zmínky o nich mizí. Zřejmě byli asimilováni slovanskými a tureckými kmeny. Druhý syn, Kotrag, snad v čele části bývalých Kuturgurů se usadil na pravém břehu Donu. Třetí syn, Asparuch, v čele části Unogundurů odešel k Dunaji. Jeho skupina ve spojení s místními Slovany vytvořila základ dnešních Bulharů.

Zde stojí za zmínku antropologické údaje. Naprostá většina Bulharů představovala krátkolebý europoidní typ, s nepatrnou mongoloidní příměsí, shodný například se Sarmaty. Uturgurové, Unogundurové ale i dunajští Bulhaři zároveň měli až z 80 % uměle deformované lebky. Tento zvyk ale nebyl rozšířený u Kuturgurů. Čtvrtý syn, Kuber, odešel se svým lidem nejprve do Panonie k Avarům. Později se ale vzbouřil a přešel na stranu Byzance. Usadil se v Makedonii, kde se spojil s místním slovanským kmenem Dragovičů. Brzy se postavil i proti Byzanci a pokusil se dobýt Soluň. Byl v roce 688 poražen a pak o něm zprávy mizí. S největší pravděpodobností se spojil s Asparuchovými Bulhary.

Asi největší problém představuje poslední syn, Alcek. Ten měl odejít také do Panonie k Avarům a později se proti nim vzbouřit. Pokračování příběhu je ale zmatené, protože měl odejít k Dagobertovi do Francké říše, kde byla jeho skupina z větší části povražděna a zbytky odešly do Itálie. Tady muselo dojít ke spojení dvou odlišných epizod. Dagobert v Alcekově době už nežil. Tato událost se odehrála už v letech 631-632, kdy došlo k první vzpouře Bulharů proti Avarům. Je možné, že ale zhruba o 30 let později odešla jiná (Alcekova?) skupina Bulharů od Avarů do Itálie. Tomu by odpovídala ta část příběhu, hovořící o tom, že Bulhary přijal langobardský král Grimoald, který vládl v letech 662-671. V 8. století se objevila velká skupina bulharských kmenů na střední Volze a Kamě. Pravděpodobně šlo o potomky Kotragovy hordy. Na novém území došlo po smíšení s ugro-finskými a dalšími kmeny ke vzniku Povolžských Bulharů. Ti byli předky dnešních Čuvašů a kazaňských Tatarů.