Germáni 16. Langobardi 4. část

Vzestupy i vnitřní sváry

Nebezpečí ze strany Byzance a Franků přivedlo langobardské vévody k rozumu a znovu si zvolili krále. Stal se jím Klefův syn Authari (584-590). Jednota byla obnovena. Authari se snaží i o zcela novou politiku vůči původnímu obyvatelstvu. Vystupuje jako král všeho lidu své říše a zamezil dalšímu plundrování a násilí. Podobně jako Langobardi, obávali se i Bavoři Franků. To vytvářelo dobré předpoklady pro sblížení obou říší. Proto si Authari v roce 589 vzal bavorskou princeznu Theodelindu. Hned následujícího roku došlo k dalšímu, opět neúspěšnému franckému vpádu. V témže roce Authari náhle zemřel, pravděpodobně otráven.

Nástupcem zvolili vévodové jednoho ze svého středu, Agilulfa (590-615). Ten, aby svou pozici legitimizoval, oženil se s vdovou Theodelindou. Uzavřel mír s Franky a hned poté začal bojovat proti ostatním vévodům, aby je podřídil své moci. Mnozí byli zabiti nebo odstranění a na jejich místo dosazeni královi lidé. Oblehl též Řím a papež Řehoř se musel zavázat, že bude odvádět 500 liber zlata jako roční tribut. Došlo k dalším vzájemným útokům s Byzancí, při nichž na straně Langobardů drancovali byzantské državy Avaři. Langobardské pozice v Itálii se upevnily.

Po Agilulfově smrti vládl krátce jeho syn Adaloald, byl však brzy zbaven trůnu a vystřídal ho manžel jeho sestry Gundepergy Airoald. Ten uzavřel smlouvu s franckým králem Dagobertem a Langobardi se účastnili jeho tažení proti Sámově říši. Zatímco jejich samostatně táhnoucí pomocný sbor dosáhl dílčího vítězství, hlavní Dagobertova armáda byla v roce 631 u Vogastisburku Slovany poražena. Když Airoald zemřel, vzal si Gundepergu další z vévodů, Rothari a to mu napomohlo ke zvolení za krále. Také on poměrně úspěšně usiloval o oslabení moci ostatních vévodů. Podařilo se mu dále omezit rozsah byzantských držav v Itálii. Nově získaná území v Ligurii posloužila k rozšíření královské domény.

Po Rothariho smrti se králem stal Aripert I. (653-661), synovec Theodelindy, Bavor z dynastie Agilolfingů. Jeho synové a nástupci Godepert a Perctarit se zpočátku o vládu dělili. Později slíbil Godepert ruku své sestry Grimoaldovi, vévodovi z Beneventa, když mu pomůže proti bratrovi. K sňatku sice došlo, ale Grimoald zavraždil Godeperta a sám se zmocnil trůnu. Perctarit uprchl. Grimoald (662-671) byl prvním z langobardských králů, ovládajícím území na severu i jihu Itálie. Situaci se pokusili zvrátit jak Frankové, tak i Byzanc, postupně vysílající svá vojska, formálně na podporu bavorské dynastie. Jejich vpády byly ale neúspěšné.

V roce 671 se na trůn znovu dostal Perctarit. Za jeho vlády došlo k urovnání vztahů s Byzancí. Obě říše se fakticky smířily se stávající situací v Itálii. Byzanc se vzdává myšlenky na zničení langobardské říše a Langobardi ustávají s útoky na byzantský exarchát s centrem v Ravenně. Po roce 700 došlo mezi členy bavorské dynastie k bojům o trůn, z nichž vítězně vyšel Aripert II. (701-712). Ten nechal povraždit nebo zohavit většinu členů soupeřící rodiny. Zbylí členové uprchli do Bavorska, kde si získali spojence a po několika letech Ariperta za pomoci bavorského vojska porazili. Na trůn se dostal Liutprand (712-744), schopný panovník, který pak vládl 32 let. Dal zemi zákoník Liutprandi leges, který ji měl vnitřně upevnit. Snažil se zde například odstranit krevní mstu, která byla v té době běžné a ničila celé rody. Posílil i spojenectví s Bavory sňatkem s princeznou Guntrudou. Velmi dobré vztahy udržoval i s franckým vládcem Karlem Martellem.