Bulhaři. 1. Nejstarší dějiny.

Počátky Bulharů nejsou doposud uspokojivě vysvětleny a existuje několik teorií, které ale mají určité slabiny. Protobulhaři, jak bývají označovány kmeny, které byly předky dnešních Bulharů či Povolžských Bulharů, mluvili tureckým jazykem, příbuzným řeči vymřelých Chazarů nebo současných Čuvašů. První zprávy o nich pocházejí z doby před hunským vpádem do Evropy a většina publikací prostě uvádí, že Protobulhaři byli turecky mluvícím kmenem, který žil v polovině 4. století n. l. někde severně od Kavkazu v oblasti severozápadního Černomoří. Slabina je ale v tom, kde se ve východní Evropě v této době turecky mluvící národ vzal. Počátky turecké větve altajských jazyků je třeba hledat v hunském svazu v oblasti centrální Asie a před přesunem jejich části do Evropy zde prostě žádní Turci nebyli.

Tento problém by docela dobře řešila nová teorie, která je docela moderní v Bulharsku, ale mimo něj se zatím moc neuchytila. Podstatou je myšlenka, že Protobulhaři mluvili původně nějakým severoíránským (východoíránským) jazykem a teprve později, nejspíše pod hunskou nadvládou došlo k jejich poturečtění. (Ostatně podobně tomu bylo i u předků Turků, Oguzů.) Tomu by napovídaly údaje z oblasti antropologie i poznatky o jejich původním náboženství. Jejich jméno by pak mělo naznačovat prapůvod z oblasti kolem města Balch, centra Baktrie ve Střední Asii. Celou stepní oblast od Černomoří po Střední Asii obývaly před příchodem Hunů Severoíránci.

První zmínka o Bulharech se nachází v anonymním latinském pramenu z roku 354, kde jsou zmíněni mezi národy, žijícími severozápadně od Černého moře. Jsou zde nazýváni Vulgares. Brzy poté přichází hunský vpád do Evropy a zprávy o Bulharech mizí. Je nanejvýš pravděpodobné, že byli začleněni do jejich říše. Informace o nich se objevují znovu po pádu hunské říše. Zde ovšem tehdejší autoři často neumějí rozlišit mezi Huny a Bulhary a řadí občas tytéž kmeny k jedněm či druhým. Plést je ale nutně muselo i to, že v době rozkladu hunské říše vládl zřejmě Bulharům Attilův syn Ernak (Irnak), jehož jméno je na nejstarším seznamu bulharských vládců. Asi kolem roku 475 se objevili Bulhaři u Dunaje a v roce 479 uzavřeli spojeneckou smlouvu s Byzancí proti Ostrogótům, proti nimž pak skutečně svedli tři bitvy. Už v 90. letech 5. století ale začínají útočit do byzantské Thrákie. Tyto útoky pak pokračují i v následujícím století, kdy se jako jejich spojenci postupně objevují i Slované. Současně se ale mnozí bulharští bojovníci nechávají najímat do byzantských služeb.

Bulhaři měli mnoho bohů. Jako stvořitele uctívali slunečního boha Edfu, který je severoíránského původu. Dále ale také Tengriho, což je turecký bůh nebes a najdeme u nic ale i stopy íránského zoroastrismu. Bulharští žrecové byli označování jako kolobrové, což je pojem známý i u středoasijkých Hefthalitů.

Jednalo se o kočovníky, pro které bylo pochopitelně rozhodující dobytkářství, částečně se ale zabývali i zemědělstvím a řemesly, spojenými s chovem dobytka, jako například kovářstvím, zpracováním kůží apod. Jejich obydlími byly typické kočovnické jurty. Byli ve fázi rozkladu prvobytně pospolné společnosti, v čele kmenů byli vojenští náčelníci.