Germáni 14. Langobardi 2. část

Langobardsko-gepidské války

Když Wacho asi v roce 540 umíral, pověřil vládou za svého nedospělého syna Walthariho regenta Audoina. O několik let později Walthari předčasně umírá (nejspíše zavražděn) a Audoin získává trůn. Tak nastupuje nová dynastie Gausů. Podporu nového krále chtěl v pokračující válce o Itálii získat byzantský císař Justinián. Ten souhlasil s tím, že Langobardi zaberou Panonii. To se také v roce 546 stalo, čímž se ale okamžitě vyhrotily vztahy s Gepidy. Válka ale skončila v roce 552 vítězstvím Langobardů v bitvě u Asfeldu, kde na straně Gepidů bojoval i Hildigis, který se stále nevzdával nadějí na trůn. Poté byl mezi Audoinem a gepidským králem Thorismundem uzavřen mír. Oba měli podobný problém. Na gepidském dvoře pobýval Hildigis, na langobardském zase Ustrigot, syn předchozího gepidského krále Elemunda. Jednání o jejich vydání sice skončila neúspěšně, ani jeden z králů nechtěl ztratit tvář, ale brzy poté oba uchazeči o trůn náhle zemřeli. Oba králové, kteří se na tom bezpochyby dohodli, mohli od té doby vládnout klidněji.

V roce 553 zasáhla do bojů v Itálii na straně Byzance velká skupina Langobardů. Byzantinci byli ale sami zděšeni surovostí svých nových spojenců a brzy se jich raději s díky zbavili. Langobardi tak ale poznali bohatství Itálie, po němž již jistě nějaký čas pošilhávali, protože Audouin zapudil svou ženu Rodelindu a vzal si Amalafridu, dceru posledního durynského krále Herminafrida a neteře ostrogótského krále Theodoricha Velikého. Tím dával najevo jisté nároky na Itálii, ale také na Durynsko, které mezitím zabrali Frankové. Aby uklidnil vztahy s Franky, oženil Audoin svého syna a nástupce Alboina s Chlodsvindou, dcerou krále Chlothara I.

Alboin nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 560. Brzy poté došlo i ke změně na gepidském trůně, kde nastoupil Kunimund. Vztahy obou říší se opět zhoršily. Byzanc, která v předchozí válce podporovala Langobardy, změnila za vlády císaře Justina II. stranu. Za slib předání klíčové pevnosti Sirmium podpořily byzantské oddíly Kunimunda. Alboin stál před porážkou. Pokusil se jednat o mír, byl ale odmítnut. Za této situace ale udělal zásadní chybu Kunimund. Nesplnil slib a Sirmium Byzantincům nevydal. Ti pak dále již jen přihlíželi poslednímu dějství a čekali, až jim město samo spadne do klína, což se brzy poté skutečně stalo. Zoufalý Alboin uzavřel spojenectví s vládcem kočovných Avarů Bajanem a společně v roce 567 zaútočili proti Gepidům, Avaři z východu, Langobardi ze západu. Hlavní bitva se odehrála mezi Langobardy a Gepidy. V ní Alboin osobně zabil Kunimunda, usekl mu hlavu a nechal si z ní udělat číši.Vzal si za ženu Kunimundovu dceru Rosamundu. Smlouva, uzavřená s Avary za mimořádně tíživé situace, byla ale velmi nevýhodná. Bajan získal polovinu kořisti a celé gepidské území. Alboin se navíc nových sousedů dost obával. Nakonec s nimi v roce 568 uzavřel další, velmi zvláštní dohodu. Rozhodl se, že se svým lidem odejde do Itálie a vlastní území předá Avarům pod podmínkou, že se může kdykoliv vrátit.