Germáni 8. Východní Germáni. Herulové

Východogermánské kmeny

Východní Germáni dnes prakticky nemají přímé potomky, přesto patří alespoň jejich významnější kmeny mezi ty, které patří do obecného povědomí. Mám na mysli Góty, Vandaly či Burgundy, o nichž se běžně učí na školách. Oni ale i další východní Germáni sehráli zásadní roli v období stěhování národů, tuto bouřlivou epochu však většina z nich nepřežila. Vedle těchto věhlasných kmenů bych chtěl trochu přiblížit i některé trochu méně známé, které ale ve svou dobu dějiny také značně ovlivňovaly.

Původ východních Germánů je kladen do Skandinávie, odkud se někdy kolem přelomu letopočtu přesídlili nejprve na území dnešního Polska. Zde se nějaký čas zdrželi, ale počínaje 2. stoletím našeho letopočtu se začali stěhovat dál na jih. Většinou to bylo jihovýchodním směrem, mnohé z nich dorazily až do oblasti severního Černomoří. Jejich nájezdy brzy pocítili i Římané. Později se právě tyto kmeny se staly jako první obětí hunské expanze a jejich ústup před Huny nastartoval stěhování národů. Hledání nových sídel je pak mnohdy přivedlo znovu na území Římské říše, jejíž osudy pak začaly ještě výrazněji ovlivňovat. Vedle již výše zmíněných kmenů patřili k východním Germánům například Gepidové, Herulové, Skirové nebo Rugiové. Je jen málo známé, že vedle západogermánských Markomanů a Kvádů sídlili po určitou dobu na našem území také někteří východní Germáni.

Herulové

Herulové byli východogermánským kmenem, příbuzným se Skiry a Rugii. Pocházeli z jižního

Švédska. Odsud se postupně posouvali k jihovýchodu. Krátce po polovině 3. století se dostali do Černomoří a usadili se u Azovského moře. Společně s Góty se účastnili velkých tažení do Řecka, podíleli se na vyplenění Athén v roce 268. V polovině 4. století byli ale Góty podmaněni a patřili do velké Ermanarichovy říše. Poté, co ji Hunové v roce 375 zničili, stávají se poddanými Hunů a spolu s nimi se účastní jejich tažení na západ. Na jejich straně se také účastnili bitvy na Katalaunských polích v roce 451. Po smrti hunského vládce Attily v roce 453 se ale stali součástí koalice kmenů, které proti Hunům povstaly a v roce 454 je porazily v bitvě na řece Nedao. Poté si vytvořili severně od Dunaje silnou říši, jejíž centrum leželo zřejmě na Brněnsku (zde se jim připisuje mohyla Žuráň), ovládali též západní Slovensko a jejich vliv sahal jistě i do Čech.

Herulové byli nesmírně bojovní. Staletí neustálého kontaktu s kočovnými kmeny, nejdříve v severním Černomoří, poté v rámci říše Hunů z nich udělaly téměř profesionální válečníky. Zemědělství bylo pro ně spíše podružným zdrojem obživy. Tím hlavním byla válečná kořist a tributy od porobených kmenů. Herulové tvořili také jádro družiny, která podpořila Odoakera při zničení Západořímské říše a ovládnutí Itálie v roce 476. V Byzanci ho proto nazývali "králem Herulů". Když se koncem 5. století usadili na rakousko-českém pomezí Langobardi, museli i oni odvádět Herulům velké poplatky. Měli z Herulů obavy a byli ochotni jednat i o jejich zvýšení. Družiníci herulského krále Radolfa, přivyklí k velké válečné kořisti ale panovníka přiměli k válce. Ta však pro Heruly skončila překvapivě katastrofou a Radolf padl (kolem roku 510). Říše Herulů zanikla a oni opustili své území. Část odešla podél Labe na sever, zřejmě do Dánska, zbytek se přesunul na východořímské území, kde se stali spojenci říše. Za císaře Justiniána žili v okolí Bělehradu a přijali křesťanství. Podíleli se významně na mnoha jeho válkách, například při dobývání říše Ostrogótů v Itálii v 1. polovině 6. století. Brzy po polovině 6. století ale informace o nich mizí.