Kitanové 3.Úpadek a zánik říše Si-Liao
Po bitvě na Katvanské rovině byli Kara-Kitanové na vrcholu moci. Nešlo ale jen o vzestup politický, v zemi se úspěšně rozvíjel obchod, šířilo se křesťanství nestoriánského směru. V pozadí těchto procesů stáli ujgurští kupci, kteří z velké části vyznávali nestoriánství, pravděpodobně podporovali výboje, které prováděl Jie-lü Ta-š´, protože jimi likvidoval jejich muslimské konkurenty. Právě jejich města v této době nejvíce rozkvétala, naopak postavení muslimů v říši se dost zhoršilo. To se stalo podkladem pro legendu o asijské křesťanské říši kněze Jana, která v té době poutala pozornost v Evropě a mezi křižáky, kteří zde doufali najít pomoc proti stále nebezpečnějším muslimům. To byla ovšem jen iluze. Navíc Jie-lü Ta-š´ v roce 1144 zemřel a jeho nástupci nebyli již tak schopní, říše postupně slábla.
Ta-šův syn I-lie (Jiljí) byl ještě dítě a tak zpočátku vládla jako regentka jeho matka. Samostatně pak Jiljí vládl v letech 1151-1164. Jeho vláda byla poměrně klidná, došlo pouze k menšímu konfliktu s Chórézmem, který ale bitvou neskončil, protože Kara-Kitanové, když viděli, že nepřátelská armáda je silnější, prostě ustoupili. Po Jiljího smrti vládla jeho sestra, která ale doplatila na poněkud neuspořádaný milostný život. Nakonec proti ní propuklo povstání, při němž byla zabita. V době její slabé vlády se začínají odtrhávat některá pohraniční území. Právě z tohoto období jsou první zprávy o dalším mongolsky mluvícím kmenu, o kterém do té doby nebyly vůbec žádné zprávy - o Najmanech. Žili v povodí Irtyše a nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se vlastně jednalo o skupinu Kara-Kitanů, která využila slabé ústřední vlády a pod vedením Inanč Bilge-buka-chána (=Muž moudrý a rozumný) se osamostatnila. 1178 nastoupil Jiljího syn Džulchu (Jiří). Za něj bylo zřízeno nestoriánské arcibiskupství v Kašgaru. Počátek 13. století je ale v celé Asii ve znamení vytváření Mongolské říše. Tyto procesy se pochopitelně dotkly i Kara-Kitanů. Nejprve se obětí mongolské expanze stali Najmani. 1204 byl poražen a zabit jejich vládce Dajan-chán. Jeho syn Küčlük uprchl s částí bojovníků do Sedmiříčí ke Kara-Kitanům. Gür-chán Džulchu ho přijal velmi dobře, dal mu dokonce svou dceru za ženu, protože nutně potřeboval další válečníky pro boj proti Chórézmu. Chórézmšáh Muhammad přestal 1208 platit Kara-Kitanům daně a získal Bucharu, Samarkand a Chotan. Küčlük se za této situace ale dokonce pokusil gür-chána zajmout. To se mu nepovedlo, Džulchu ho porazil a dobyl zpět i Samarkand. 1211 se ale situace opakovala a tentokrát byl Küčlük úspěšný, Džulchu byl zajat, formálně mu byla sice moc ponechána, ve skutečnosti o všem rozhodoval Küčlük. Když roku 1213 Džulchu zemřel, byl pak zvolen za jeho nástupce. Küčlük sice zpočátku vládl poměrně úspěšně, porazil Chórézm, obnovil vliv v Západním kraji a nějaký čas se poměrně dobře bránil i před Mongoly. Nakonec jimi byl ale v roce 1218 poražen a zabit. Kara-Kitanové se pak už Mongolům nebránili. Byli přijati jako samostatný rovnoprávný sbor do jejich armády. Podobně jako jejich východní větev v Číně, byla i tato západní skupina Kitanů Mongoly postupně asimilována a mizí z dějin.
Komentáře
Okomentovat