Dějiny Japonska v období feudalismu 1. část

Podle legendy sjednotil Japonsko císař Džimmu z Hjúga v roce 660 př. n. l. To je ale značně nepravděpodobné. První říše, která zde vznikla bylo Jamato ve střední části země, a to pravděpodobně až někdy na počátku našeho letopočtu. Od 3. století n. l. začaly japonské útoky do Koreje. Ve 4. století n. l. došlo ke sjednocení Japonska. Jisté je, že po celou dobu od počátku až do současnosti vládne v zemi tentýž císařský rod, který je tak nejstarší vládnoucí dynastií na světě. Ve 4. století dobyli Japonci jižní část Koreje a vytvořili si tam državu označovanou jako Mimana. Korea sehrála v dalším vývoji Japonska velmi významnou roli. Stala se jakýmsi prostředníkem pro pronikání vyspělé čínské kultury, zejména písma (poč. 5. stol.) a buddhismu (poč. 6. stol.).

Od 7. století dochází k posilování císařské moci na úkor šlechty. V roce 710 bylo založeno podle vzoru čínského Čchang-anu hlavní město Nara (období Nara - 710-794). Vliv Číny byl v této době mimořádně silný, čínština byla spisovným jazykem. Je to též období vrcholného šíření buddhismu. Postupně roste vliv dvorských hodnostářů, zejména z rodu Fudžiwara. Proto na koncem 8. století císař Kammu raději přesídlil do nového hlavního města Kjóta, které se tehdy nazývalo Heiankjó (období Heian - 794-1185). Kammu patřil k nejschopnějším císařům, panovnická moc byla za něj opět upevněna. Ale i v průběhu 9. století roste vliv Fudžiwarů. Ti na sebe postupně strhli rozhodující moc, když za nedospělé císaře vládli jako regenti a za dospělé pak jako regenti kampaku (kancléř). Jejich vliv vrcholil na přelomu 10. a 11. století. Od konce 11. do konce 12. století pak existuje tzv. vláda z kláštera, kdy císařové, aby se vlivu Fudžiwarů zbavili, se po určité době zříkají trůnu ve prospěch svých synů a sami odcházejí do klášter. Fakticky tím ale získávají moc větší, než měli dosud. Proti Fudžiwarům se opírají hlavně o rod Minamoto.

Koncem 12. století probíhají mezi šlechtickými rody boje moc, z nichž nakonec vyšel v roce 1185 vítězně Joritomo Minamoto. Ten se v roce 1192 prohlásil šógunem, vojenským diktátorem a převzal skutečnou moc, i když oficiálně stále vládl císař, jemuž byly prokazovány božské pocty. Šógun sídlil v Kamakuře (období Kamakura do roku 1333). V tomto období se utváří typický japonský vojensko-feudální systém. Přímými vasaly šógunů byli keninové, na nichž záviseli nižší šlechtici - samurajové, pevně svázaní se svým pánem. 1219 byl Joritomův syn zabit a moc přešla na rod Hódžó. Jeho představitelé sídlí též v Kamakuře, ale vládnou jako regenti. Systém vlády byl v tomto období zcela nepřehledný. Na trůně seděl císař, jehož moc byla dosti iluzorní. Vlivnější byl císař, který odstoupil a vládl z kláštera. Ještě větší moc měl ale šógun z rodu Fudžiwara. A nad nimi všemi byl regent z rodu Hódžó.