Čína. Sin, Pozdní Chan a období Tří říší
Obchod s hedvábím i výboje sice na jedné straně přinášely do Číny bohatství, na druhé straně byly války nesmírně nákladné. Prudce vzrostlo daňové zatížení obyvatelstva (zdaněno již od věku tří let). To vedlo k nárůstu nespokojenosti nejnižších vrstev a nakonec k masovým povstáním, která byla brutálně potlačována.
Roku 9 n. l. se dostal k moci palácovým převratem uzurpátor Wang Mang. Prohlásil se za císaře a vytvořil i novou dynastii Sin. Ten sice nejprve vyhlásil pokrokově znějící reformy ve prospěch nejchudších, ty ale nakonec situaci ještě zhoršily. Chudáci se často dostávali do dlužního otroctví, běžné bylo prodávání vlastních dětí, aby rodina mohla udržet půdu. Situace nakonec vedla k velkému povstání "Rudých obočí". (Nabarvená obočí pomáhala rozlišit povstalce od vládních vojáků.) Povstalci Wang Manga v roce 23 n. l. zabili. Poté se ale proti nim postavil jeden z příslušníků chanské dynastie, Liou Siou. Ten je porazil a v roce 25 n. l. byl prohlášen za císaře. Chan tedy pokračuje, ale od té doby byla označována jako Pozdní Chan (čínsky Chou Chan).
Jak byly tyto vnitřní boje kruté, dosvědčuje obrovské kolísání počtu obyvatelstva. Před nástupem Wang Manga měla Čína 59 milionů obyvatel, po nástupu Liou Siou asi 25 milionů, kolem roku 100 n. l. zase asi 53 mil.
Za pozdní Chan pokračují nákladné války - boje s Huny, Kušány, opakovaně jsou též potlačována povstání Vietnamců. Obchod na hedvábné stezce v důsledku válek vázne, což má také velmi negativní dopady na ekonomiku. Postupně znovu narůstá moc velkých vlastníků půdy, zatímco postavení prostých zemědělců se znovu zhoršuje. Ústřední moc slábne. Za této situace vznikla tajná taoistická sekta Tchaj-pching-tao (Cesta velikého klidu), jejíž stoupenci si vázali žluté turbany. Roku 184 začalo obrovské povstání "Žlutých turbanů", provázené strašnými ukrutnostmi. Povstalci vraždili úředníky a statkáře, vládní a aristokratická vojska vybíjela celé vesnice a stavěla pyramidy z lebek zabitých. Chanové v té době už nereprezentovali skutečnou moc. Povstání nakonec potlačila rodová šlechta, ta ale roku 189 zbavila chanského císaře moci, i když dynastie se oficiálně počítá až do roku 220, kdy byl poslední loutkový císař zabit. Poté si vojevůdci Čínu rozdělili na tři říše: Wej, Šu a Wu. Nejsilnější z nich byla severní říše Wej. Její vojevůdce S´-ma Jen zakládá v roce 265 dynastii Ťin a do roku 280 Čínu opět, i když na krátko, sjednotil. Ovšem za jakou cenu! Sto let vnitřních bojů zaplatila země přímo strašlivě. V roce 280 měla jen 7,5 milionu obyvatel, byla totálně zpustošená a oslabená, čehož na počátku 4. století znovu využili kočovníci ze severu (viz).
I v těchto neradostných dobách pokračoval rozvoj kultury. Historik Pan Ku popsal ve svých Dějinách Raných Chan vývoj od nástupu Liou Panga po smrt Wang Manga. Astronom Čang Cheng vynalezl seismograf. V matematice se začalo pracovat se zápornými čísly. Do země proniká nový filosofický směr - buddhismus. Jeho centrem se stal zejména klášter v Luo-jangu.
Komentáře
Okomentovat