Kitanové 1. Nejstarší dějiny a říše Liao

Kitanové byli kočovníci, jazykově náležející k mongolské větvi altajských jazyků a žijící na území dnešního Vnitřního Mongolska, Mongolska a Mandžuska. Čínská tradice je považuje za potomky Sien-pi, první zmínky o nich jsou ze 4. století n. l. Koncem 5. století odváděli daně severočínské říši Pej Wej (Toba Wej). V 6. století byli podrobeni Turkuty. Po vytvoření čínské říše Tchang v 7. století jsou nejprve jejími spojenci (např. 644 pomáhají při agresi proti Koreji), koncem 7. století ale začínají proti Číně bojovat. 696 se kitanský vůdce prohlásil kaganem a vyhlašuje nezávislost na Tchang. To vedlo k několika čínským útokům. Výsledek byl kompromisní a pro čínské vztahy k silným kočovníkům typický - politický sňatek v roce 714. Do poloviny 8. století pak Kitanové obratně balancují mezi Čínou a Turkuty. Když vznikl v polovině 8. století kaganát Ujgurů, Kitanové se jim podrobili. Když o století později zanikl, přecházejí opět na stranu Číny.

V tomto počátečním období se jednalo o volný svaz osmi kmenů, které se pevněji spojovaly jen v době války. Živili se kočovným pastevectvím, zejména chovem skotu, dále lovem, rybolovem, ale najdeme u nich i počátky zemědělství a řemesel. Náboženstvím byl šamanismus, známý je například rituální první lov ryby či divoké husy v daném roce. Vládcové se opírali o početné družiny a neměli v této době žádnou stálou rezidenci. Byli voleni na tři roky.

K zásadním změnám dochází na přelomu 9. a 10. století. Dynastie Tchang byla v té době v krizi, vyčerpaná vnitřními boji. Od roku 907 pak začíná období "Pěti dynastií a deseti říší", Čína je rozdrobená a slabá. Situace využívá schopný vůdce Kitanů Jie-lü Ambagan.

V roce 903 byl zvolen do čela svazu. Začíná podnikat úspěšné nájezdy proti sousedním kočovným kmenům a od roku 905 obratně zasahuje do občanské války v Číně, přičemž jasně sleduje svoje vlastní cíle. Když uplynulo jeho tříleté období, svolal ostatní kmenové vůdce - a nechal je popravit. Prohlásil se Nebeským císařem, svou manželku pak za Pozemskou císařovnu. Podrobuje si postupně severní Čínu, sousední kmeny Džürčenů a Tatarů, dále pak říši Po-chaj se smíšeným mandžusko-korejským obyvatelstvem. Když v roce 927 zemřel, je jeho nástupce již dědičným vládcem mocné říše. Ta se od roku 947 označuje čínským názvem Liao (Železná). Její území se rozkládalo od Japonského moře až do Západního kraje. Byla nejmocnější říší východní Asie.

Pro Kitany začaly obrovské změny. Vládnoucí vrstvy mají snahu svůj lid počínštit, vytvořit namísto rodové společnosti feudální. Je přijato čínské písmo, oděv a filosofie, začíná převládat zemědělství nad pastevectvím. Mnoha prostým lidem se to ale nelíbí, propukají i povstání. Nespokojení jsou i podrobení stepní kočovníci, kterým Železná říše vládne vskutku tvrdě. V roce 960 začíná vyrůstat Liao nový soupeř na jihu. Vzniká zde říše Sung, která se snaží Čínu opět sjednotit. Dalších více než sto let si ale Kitanové udržují převahu. Zásadní změnu přináší až posilování Džürčenů, tunguzo-mandžuského kmene z Mandžuska, které začíná být zřejmé od konce 11. století. Ti v roce 1111 proti Liao povstali a do roku 1125 ji zcela zničili, území ovládli vytvořili vlastní mocnou říši - Ťin. Zánik říše Liao neznamenal ale ještě konec Kitanů. Většina žila pod nadvládou Džürčenů. Když počátkem 13. století říše Ťin zeslábla, povstali a pokusili se obnovit Liao. Následná mongolská expanze však tyto naděje pohřbila. Kitanové postupně splynuli s jazykově blízkými Mongoly. Část ale ustoupila již 1124 na západ. Těm se začalo říkat Kara-Kitanové a vytvořili novou silnou říši - Si-Liao (Západní Liao).