Kypčakové – Polovci – Kumáni 1

1. Původ, šíření, vnitřní struktura říše
Z těchto tří jmen je trochu známější jen to poslední, nicméně jedná se vlastně o synonyma. Kypčakové vstupují do dějin v polovině 8. století jako součást kaganátu Kimaků. Jejich předchozí dějiny nejsou úplně jasně, ale pravděpodobně lze jejich původ hledat v říši Sejanto. Její obyvatelé označovali sami sebe jako Sirové. V polovině 7. století utrpěli katastrofální porážku od Ujgurů a byli značně zdecimováni. Brzy poté se objevují Kypčakové. Jejich jméno se dá přeložit jako smolaři, nicotní, neblazí či nešťastní. Velmi zvláštní jméno pro silný národ. Ve skutečnosti se jednalo o jakési krycí jméno. U tureckých kmenů existoval podivný zvyk. Pokud někdo přežil nějakou vážnou chorobu nebo smrtelné nebezpečí, dostal nové jméno, obvykle s nějakým záporným významem. Šlo o to, zmást nadpřirozené síly, které na něho předchozí zlo seslaly. Sejanto nemohli pochopit, jak mohla být jejich silná říše tak snadno zničena o oni utrpěli takové ztráty. Domnívali se, že šlo o hru nějakých vyšších sil. Proto začali používat označení Kypčakové.

Poměrně dlouhou dobu byli v kimakském kaganátu v podřízeném, i když významném
postavení. Od konce 8. století se postupně začali rozšiřovat po obrovském teritoriu od Irtyše až k Volze. Přitom asimilovali některé místní kmeny, většinou turecké jazykové skupiny, jako byli oni sami, ale také kmeny ugro-finské a též severoíránské. Počátkem 11. století se pak šíří i mimo původní územi kimakského kaganátu. Zatlačují Oguzy, kteří byli do té doby spojenci Kimaků, z přikaspických a přiaralských stepí na jih, Pečeněhy na západ, překračují Volhu a dostávají se až k Dunaji. V této době jméno Kimaků úplně mizí, kypčačtí chánové přebírají moc a říše začíná být označována jako Dešt-i-Kypčak. Má rozlohu asi 2 miliony km2. V této době se dostávají do kontaktu s Rusy, Byzantinci, Uhry a dalšími evropskými národy. Rusové je označují jako Polovce, Byzantinci jako Kumány, Uhři jako Kumány nebo Kuny. Na východě jsou nadále označováni jako Kypčakové.
Rozlehlá říše byla ale dosti volným svazkem. Dělila se na dvě části, z nichž každá měla opět dvě křídla. První celek, dosti volná konfederace, obýval přibližně evropskou část území mezi Dunajem a Kavkazem. Vrchní moc zde měli chánové z rodu Toksaba. Ti přímo vládli východnímu křídlu mezi Volhou a Kavkazem. V čele západního křídla, obývajícího severní Černomoří byli chánové z rodu Šarukana. Zejména pro tuto poslední skupinu přísluší označení Polovci či Kumáni. Také Kypčakové v Asii měli dvě křídla, i když jejich říše byla mnohem centralizovanější. Vládla zde dynastie El-borili (Elbori). Pravé, západní křídlo obývalo stepi mezi Volhou a Syr-darjou. Na tomto území sídlil v Torgaji nejvyšší chán. Mezi Syr-darjou a Irtyšem sídlilo levé křídlo. Hlavním městem této části bylo město Sygnak, kde vládli chánové, pocházející z kmene Uran.
Kypčakové byli dosti vyspělým národem, používali písmo, existují svědectví o jejich básnících a učencích, kteří měli kontakty s učenými Indy, Číňany, Peršany či Araby. Obývali i řadu měst např. Sygnak nebo Džend na Syr-darje, Saksin na Volze, Tmutarakaň na Tamaňském poloostrově. Jejich společnost byla ve stádiu rozkladu rodové a utváření feudální společnosti. Všechny důležité pozice zaujímali představitelé rodové šlechty, tzv. "bílá kost". Rozhodující bylo vlastnictví stád, zejména koní. Ti nejmocnější vlastnili i desetitisíce kusů. Vedle toho chovali i krávy, ovce a velbloudy. V menší míře pěstovali proso, žito a rýži. Existovali zde i otroci, hlavně váleční zajatci, s nimiž obvykle obchodovali, jen v omezené míře je využívali jako sluhy.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Setkání u vína s profesorem Šamánkem

Teleskové. Kurikanové

Chorvát, Elbling, Veritas a další méně obvyklé odrůdy