Karlukové. Zapomenutá říše.

Karlukové byli kočovným kmenem, náležejícím k turecké větvi altajských jazyků. První zmínky o nich jsou z 5. století, kdy byli označováni jako Bulakové nebo Uč-Karlukové, což znamenalo, že se tehdy jednalo o svaz tří kmenů. Kočovali mezi Altajem a východními břehy jezera Balchaš.Vůdce měl titul elterbeg. V 6.-8. století byli závislí na Turkutech a Modrých Turcích. V roce 742 se během bojů proti Modrým Turkům vytvořila na krátký čas říše, tvořená koalicí Basmalů, Ujgurů a Karluků, která sehrála rozhodující roli při likvidaci bývalých vládců stepi. V čele této nové říše byl vládce Basmalů s titulem kagana, zbylí dva vůdcové dostali titul jabgu ( Karlukové tento titul vyslovovali džabgu). Oba se ale brzy proti kaganovi spojili a už v roce 744 vládu Basmalů svrhli. Vedoucí úlohu ve stepi pak měli na sto let Ujgurové.

Karlukové prováděli dočasně samostatnou politiku, využili současného rozkladu další středoasijské mocnosti - Türgešů a 746 obsadili bohatou oblast Sedmiříčí, kde si vytvořili centrum své moci v Sujábu. V roce 751 pomohli u Talasu Arabům zvítězit v klíčové bitvě o nadvládu ve Střední Asii, když v rozhodujícím okamžiku vpadli do zad Číňanům. Druhá polovina 8. století byla pak obdobím prvního rozkvětu moci Karluků. Arabové uvádějí, že tehdy tvořilo jejich svaz devět kmenů a ovládali rozsáhlé území od města Kašgar v Západním kraji až po střední tok Syr-darji, tedy i mimořádně bohaté území Ferghany.

Přestože podléhala vládcům rozsáhlá území, jejich moc byla dosti omezená. Jejich říše byla jakousi konfederací, vůdcové jednotlivých kmenů měli velkou míru samosprávy. Vedle kočovných tureckých kmenů žili v říši i obyvatelé severoíránského původu, většinou polousedlí. U nich ale dochází k postupnému poturečťování. Na přelomu 8. a 9. století se Karlukové dostávají od dvojího tlaku. Ze západu proti nim útočí Arabové a z východu Ujgurové, jejichž nadvládu nakonec museli uznat. To trvalo do roku 840, kdy ujgurský kaganát zničili Jenisejští Kyrgyzové. Situace okamžitě využil karlukský vládce města Isfidžábu džabgu Bilge Kül Kadyr-chán. Tvrdil o sobě, že je potomkem turkutské dynastie Ašina, vyhlásil nezávislost a prohlásil se kaganem. To ale vyvolalo okamžitou reakci středoasijské muslimské dynastie Sámánovců. V témže roce totiž byla proti Karlukům vládcem Samarkandu vyhlášena svatá válka - džihád - a byl dobyt Isfidžáb. Boje s muslimy trvaly velmi dlouho, Karlukové zadržují jejich postup do Sedmiříčí. 893 zde dobyli Sámánovci po dlouhém obléhání další významné centrum - Taraz (Talas). Počínaje syny prvního kagana došlo u Karluků k rozdělení na dvě křídla: východní (váženější) a západní. To bylo běžné u mnoha kočovných kmenů. Vůdce západního křídla, stojící v čele kmene Jagma a označovaný jako bogra-chán se ale postavil proti vrchnímu kaganovi, svému strýci a v roce 940 zvítězil. To je považováno za konec kaganátu Karluků, i když nasledná říše v čele s dynastií Karachánovců byla vlastně jeho přímým pokračováním. Část Karluků odkočovala do severního Sedmiříčí a vytvořila se vlastní chanát s centrem v Kojlyku, nakonec ale museli stejně uznat závislost na Karchánovcích. Kolem roku 960 pak Karlukové přijímají islám.