Germáni 5. Cheruskové, Arminius a Teutoburský les
Cheruskové patřili k Istveonům, jedné ze skupin západních Germánů. Na význam jejich jména se názory různí. Mohlo mít vztah ke starogermánským výrazům pro meč, chytrý nebo jelen, což bylo zvíře významné v germánské mytologii. Prvně se o nich zmínil Gaius Iulius Caesar ve svém známém díle O válce galské, později o nich psali i další autoři. Na základě jejich údajů se dá předpokládat, že jejich sídla ležela mezi Labem, Veserou a pohořím Harz. Od roku 12 př. n. l. proti nim bojovali Římani. Vrcholem vzájemných střetnutí byla pak slavná bitva v Teutoburské lese v roce 9 n. l., kdy Cheruskové stáli v čele koalice tvořené mnoha kmeny: Chatty, Chattuarii, Marsy, Bruktery, Tubanty, Angrivarii aj.
V té době byl vládcem Cherusků Arminius, syn knížete Segimera. Ten pobýval v mládí jako rukojmí v Římě, získal zde vzdělání, sloužil pak v římské armádě a stal se důstojníkem. Získal si důvěru Publia Quinctilia Vara, místodržitele Římany nově zřízené provincie Germania, jež se nacházela mezi Rýnem a Labem. Varus se choval vůči Germánům velmi arogantně, tvrdě vymáhal daně, rušil zvykové právo a tak proti němu brzy vypuklo povstání, které pravděpodobně úmyslně podnítil sám Arminius. Varus vytáhl s velkou armádou, tvořenou třemi legiemi a dalšími pomocnými sbory. Doprovázely je dokonce i ženy a děti. Celkově se jednalo asi o 30 000 lidí. Jako zdánlivý spojenec s Římany táhl i Arminius s oddílem Cherusků. Podařilo se mu vylákat Římany do těžko prostupného Teutoburského lesa.
Zde se armáda roztáhla do velmi dlouhé kolony, která nebyla příliš bojeschopná, vojáci byli také dosti vyčerpaní močálovitým terénem. Právě na takovou situaci Arminius čekal. Věděl, že přímé střetnutí by nejspíše pro Germány skončilo špatně, ale postupné útoky na jednotlivé časti nepřítele dávaly mnohem větší šanci. Římani se asi houževnatě bránili, bitva trvala tři dny, ale na jejím konci byla většina nepřátel pobita nebo zajata, sám Varus spáchal sebevraždu. Zajatci, včetně žen a dětí byli poté obětováni. Někteří byli ukřižováni, jiní zaživa uvařeni, další upáleni v proutěných koších.
Jednalo se o jednu z nejhorších porážek Římanů v historii s dalekosáhlými důsledky. Zatímco sousední Galie byla romanizována, Germánie zůstala barbarská.
Jednalo se o jednu z nejhorších porážek Římanů v historii s dalekosáhlými důsledky. Zatímco sousední Galie byla romanizována, Germánie zůstala barbarská.
Dlouho se učenci dohadovali, kde se vlastně bitva přesně udála. Až v 90. letech 20. století se podařili bojiště díky velkému množství koster, zbraní a dalších nálezů poměrně spolehlivě lokalizovat. Nachází se u obce Kalkriese poblíž Osnabrücku. Památník bitvy vznikl ale již dříve a na jiném místě. V roce 1836, v období sílícího německého nacionalismu, byl vybudován u města Detmold. Arminius, kterého si Němci překřtili na Hermanna, tu hrozí mečem novému nepříteli - Francii.
Velmi cennou kořistí byla hlava mrtvého Vara. Arminius ji poslal do Čech mocnému vládci Markomanů Marobudovi, aby ho tím získal k dalšímu společnému boji. Ten ale odmítl a raději poslal hlavu do Říma císaři Augustovi, který ji nechal pohřbít. Arminius tedy pokračoval v boji sám. I když se v roce 16 podařilo Římanům dosáhnout menšího vítězství v bitvě na řece Veseře, sami nakonec uznali nereálnost svých snah a stáhli se za Rýn. Arminius poté začal válku proti Marobudovi. Rozhodující bitva v roce 17 sice neskončila úplně jasně, ale Marobud po ní z bojiště ustoupil a za vítěze se tak mohl považovat Arminius. Z triumfu se však dlouho neradoval. Už v roce 21 byl zavražděn vlastní šlechtou, která se obávala jeho přílišného posílení. Knížecí rod oslabovaly i v následujících letech vzájemné rozbroje. Ty vedly k postupnému poklesu významu i samotných Cherusků. V roce 47 jim dosadil císař Claudius jako vládce Arminiova synovce Italica, vychovaného v Římě. V roce 88 byl poslední známý vládce Chariomerus poražen a vyhnán Chatty. Poté mizí Cheruskové postupně z dějin. V průběhu 3. a 4. století splynuli částečně s Durynky a hlavně se Sasy.
Komentáře
Okomentovat