Germáni 3. Markomani
Patřili k polabským Germánům, ke svazu Svévů (Svébů). Jejich jméno znamená nejspíše muži z pohraniční oblasti (marky), možná muži na koních. Původně žili v Polabí, koncem 2. století př. n. l. byli během přesunů Kimbrů a Teutonů byli zatlačeni k Mohanu. V roce 58 př. n. l. byli součástí svévského uskupení, které bylo poblíž dnešního Mühlhausenu poraženo Caesarem. Asi v roce 9 př. n. l. byli z Pomohaní vytlačeni římským vojevůdcem Drusem. Do Čech se dostali pravděpodobně mezi léty 9 a 6 př. n. l., vytlačili odtud keltské Bóje, obsadili i keltská oppida. Zde zřejmě alespoň částečně navázali na keltské železářství, v němž Keltové Germány zřetelně převyšovali. Zdá se, že to byli právě Markomani, od nichž se tyto znalosti pak šířily k dalším germánským kmenům. Jejich vládcem v Čechách byl Marobud (Marbod), který v mládí pobýval v Římě. Postupně rozšiřoval svou moc na další sousední kmeny v oblasti Labe, Odry a Sály. Podléhali mu Kvádové na Moravě, Hermunduři v Posálí, Lugiové v horním Poodří, slezští Silingové, Semnoni mezi středním Labem a Odrou a Langobardi v dolním Polabí. Celkově byl schopen postavit vojsko o 70 000 mužích. Jeho sídlem bylo Marobudum, některé z bývalých keltských oppid, zřejmě Závist nebo Stradonice.
V roce 6 n. l. se na zásah proti němu chystalo 12 římských legii a další pomocné sbory. Plánovali mohutný klešťový útok. Jedna část měla zaútočit ze západu, z Mohuče (Mogontiacum), druhá z jihu, z tábora Carnuntum v dnešním Rakousku. Chystanou akci nakonec zmařilo velké povstání v Panonii, proti němuž byla část vojáků nasazena. Z celého plánu nakonec zbyl jen útok západní armády v roce 9 n. l., který skončil katastrofou v Teutoburském lese. To, že v této klíčové bitvě Marobud nepodpořil vítězného vládce Cherusků Arminia, který ho o pomoc žádal, mu velmi uškodilo. Ten mu to nikdy nezapomněl a když se vypořádal s Římany, začal bojovat proti Marobudovi. V roce 16 n. l. odpadli pod jeho tlakem od Markomanů Langobardi a Semnoni, následující rok byl Marobud poražen a jeho svaz se rozpadl. V roce 19 ho pak svrhl velmož Katvalda (Catualda), pravděpodobně gótského původu a zmocnil se vlády.
Marobud odešel do Říma. Byl internován v Ravenně, kde nakonec zemřel. Ani Katvalda se u moci dlouho neudržel, v roce 21 byl poražen a svržen vládcem Hermundurů Vibiliem. I on odchází do Říma. Bývalá Marobudova a Katvaldova družina byly převedeny Římany na pomezí Moravy a Slovenska a podřízeny kvádskému králi Vanniovi, kterého sami Římané dosadili na trůn. Mocenské centrum se na dlouhou dobu přesunulo z Čech na Moravu, kvádští vládcové po určitou dobu ovládali i Markomany. I známé markomanské války (166-181 n. l.) mají název spíše proto, že na jejich počátku s Římany vyjednávalo poselstvo markomanského vládce Ballomaria.Těžiště bojů leželo ale na Moravě, kde žili Kvádové, i když samozřejmě i Markomani se na vpádech na římské území podíleli. V roce 169 pronikli až do severní Itálie. Z dalších svévských kmenů zde bojovali Hermunduři a Langobardi, vedle nich ale také severoíránské kmeny Jazygů, Roxolanů a Alanů. Přes dočasné úspěchy, kterých dosáhl Marcus Aurelius, potvrdil nakonec Commodův mír hranice, jaké byly před zahájením bojů. Markomani museli na čas posílat pomocné jednotky do římské armády.
Další markomanské útoky přišly počátkem 2. poloviny 3. století, kdy jim vládl král Attalus. Germáni útočili do římského Norika. Roku 299 zvítězil nad Markomany císař Diocletianus. V roce 357 zaútočili znovu Markomani, tentokrát do Raetie. Z konce 4. století jsou zachovány zmínky o tom, že k nim začalo pronikat křesťanství. Na počátku 5. století, po hunském útoku ne kmeny ve střední Evropě, odcházejí Markomani z Čech do dnešního Bavorska a stali se předky Bavorů.
Zajímavostí z kulturní oblasti jsou doložené markomanské runy.
Komentáře
Okomentovat