Říše Chazarů 2. Rozmach a války s Araby
Zásadní zlom přinesly dvě události. V roce 651 uprchl k Chazarům potomek zavražděného západoturkutského vládce Irbis Šeguj-kagana, označovaný jako Turksanat. Chazaři ho přijali za svého panovníka. Právě v této době se po smrti Kubrata rozkládá Velké Bulharsko. Chazaři využili situace a do roku 668 Bulhary porazili.Část bulharských kmenů odsud odešla na Balkán, k Volze a do Itálie, zbytek se podrobil Chazarům a později s nimi splynul.
Pozice kagana byla velmi silná. Byl považován za vtělení nejvyššího boha Tengrichána a připisovala se mu zvláštní životní síla, která zabezpečovala štěstí národa. Měl obrovskou autoritu u obyvatelstva, ale byl i důležitým stabilizačním faktorem ve vztahu k podrobeným národům, jejichž vládcové posílali své dcery do kaganova harému. Byl též vrchním velitelem armády a to mu zajišťovalo značný podíl na kořisti, která byla v první fázi existence říše zásadním zdrojem příjmů. Nejvyššími představiteli po kaganovi byli tarchanové, rodová aristokracie, zejména příslušníci kaganova rodu. O něco níže stáli elterbegové, vládcové podrobených národů.
Koncem 7. století se chazarský kaganát rozkládá od Krymu po Kaspické moře, které bylo v té době označováno jako Chazarské moře. Chazaři se i nadále snažili pronikat přes Kavkaz k bohatým zemědělským sídlům, ale narážejí na novou sílu - na Araby. Ti v roce 653 ovládli celé Zakavkazsko a odtud zaútočili na Chazary, byli ale u Belendžeru poraženi. Arabské nebezpečí bylo na půl století zažehnáno. Naopak byli to Chazaři, kteří ve 2. polovině 7. století prováděli nájezdy do Zakavkazska. Od prvních let 8. století ale opět arabská aktivita vzrůstá a mezi léty 706-730 dochází k neustálým vzájemným vpádům. Chazaři v této době také navázali na spolupráci s Byzancí z dob turkutské nadvlády. Protože Byzanc je v této době Araby velmi vážně ohrožována, stávají se pro ni Chazaři významnými spojenci, což se projevilo i v opakovaných dynastických sňatcích císařů s chazarskými princeznami. Plodem takového spojení byl například císař Lev IV. Chazar, syn chazarské princezny Čiček. Při jednom z nejvážnějších ohrožení Byzance, kdy byla v letech 717-718 obléhána Araby Konstantinopol, vpadli Chazaři do Ázerbájdžánu a tím na sebe odlákali část arabských vojsk.
V roce 730 došlo k asi největšímu chazarskému vpádu na arabské území, kterého se zúčastnilo snad až 300 000 bojovníků. Nejprve se jim podařilo porazit menší arabskou armádu, poté se ale při drancování rozptýlili a došlo k druhé bitvě, kde byl již poměr sil pro Araby poněkud příznivější: 100 000 Chazarů proti 50 000 Arabům. Arabové zvítězili a brzy tento úspěch zúročili. V roce 737 vpadlo do Chazarské říše 150 000 Arabů, vedených budoucím chalífou Marvánem. V rozhodující bitvě porazilo 120 000 Arabů 40 000 Chazarů. Na rozdíl od mnoha jiných zemí ani takové vítězství nevedlo k arabské nadvládě. Arabové zřejmě zvážili situaci a usoudili, že tuto zemi nejsou schopni trvale okupovat. Spokojili se pouze s tím, že kagan přijal islám a opět odtáhli. Tato konverze byla navíc čistě formální a islám u Chazarů kořeny nezapustil. Země si též uchovala nezávislost. Ve druhé polovině 8. století, v 60. a 90. letech dokonce došlo k dalším chazarským vpádům do Zakavkazska. Trvalejším důsledkem arabského tlaku bylo přesunutí hlavního města ze Semenderu do Itilu na Volze.
Komentáře
Okomentovat