Říše Chazarů 1. Nejstarší dějiny

Jméno Chazarů je u nás poměrně neznámé, přitom ve 2. polovině 1. tisíciletí n. l. bychom ve východní Evropě jen těžko hledali významnější říši. Existovala tři století a měla v této oblasti podobnou úlohu, jakou měli v téže době v západní Evropě Frankové. Ty zná asi většina lidí a každý člověk s humanitním vzděláním má představu o roli, kterou sehrál Karel Martell, jemuž se v roce 732 podařilo v bitvě u Poitiers zastavit Araby. Ti předtím snadno a rychle obsadili většinu Pyrenejského poloostrova. Nebýt vítězství Franků, zřejmě by postupovali dále do nitra Evropy. Žádná silná říše by jim pak již v cestě nestála. Jak by se asi vyvíjely evropské dějiny dále?

Většina kočovných národů ale pronikala do Evropy z východu. Hunové, Avaři, Maďaři, Kumáni, ti všichni přicházeli stejnou cestou přes stepi severního Černomoří. Proč tak neučinili i Arabové? Jednoduše jim stála v cestě říše natolik silná, že museli hledat jiné možnosti. Touto překážkou byla říše Chazarů. Dalo by se snad konstatovat, že z pohledu Evropanů byla ve správný čas na správném místě. Vznikla v polovině 7. století, kdy byli Arabové nejnebezpečnější. V době jejího zániku ve 2. polovině 10. století byl již počáteční elán Arabů minulostí, tehdy již nemohli Evropu zásadně ohrozit.

Kdo tedy vlastně byli Chazaři? Jejich počátky nejsou úplně spolehlivě prozkoumány. Jejich jazyk patří do turecké větve altajských jazyků. Chazaři se do Evropy zřejmě dostali v době stěhování národů a byli pravděpodobně součástí hunské říše. Od kočovných Hunů se ale lišili. Předpokládá se, že se smísili s částí severoíránských Alanů, kteří na pomezí východní Evropy a Asie žili před příchodem Hunů. Nebyli také typickými kočovníky, ale polousedlým národem. V zimě žili na jednom místě, obývali i několik velkých měst. Na jaře se pak začali přesouvat se svými stády, důležitou úlohu mělo ale též zahradnictví a rybolov.

V době vládyAttily kolem poloviny 5. stol. n. l. byli zřejmě známí jako Akacirové. Na trochu pevnější půdu se dostáváme o století později, kdy byli pravděpodobně součástí svazu Sabirů a žili na území dnešního Dagestánu. Sabirové útočili proti perským Sásánovcům. Šáh Chusrav I. vybudoval na obranu proti těmto vpádům právě v Dagestánu pevnosti Belendžer a Semender. Obě se později staly významnými chazarskými městy. Ve 2. polovině 6. stol vzniká obrovský turkutský kaganát, rozkládající se od Žlutého po Černé moře. Jeho poddanými se stali i Chazaři. Když na počátku 7. století došlo k jeho rozdělení, stali se součástí západoturkutského kaganátu. Ten se na straně Byzance zapojil do byzantsko-perské války. Klíčovou úlohu v turkutských pomocných sborech měli právě Chazaři, kteří nájezdy přes Kavkaz proti Persii vlastně pokračovali v předchozí politice Sabirů. Největším úspěchem bylo společné dobytí Tbilisi v roce 627, jež bylo počátkem v obratu ve válce, kterou nakonec Byzanc vyhrála. Právě z této doby máme jeden z prvních údajů o chazarském vládci Džebu-kaganovi, v byzantské podobě Ziebelovi, což ale pravděpodobně byl ve skutečnosti západoturkutský vládce Tun-jabgu (618-630).

Když se na počátku 30. let 7. století začíná kaganát v důsledku vnitřních rozporů rozkládat, začínají se v západní části jeho původního území utvářet dvě nové državy. Chán Bulharů Kubrat vytváří v severním Černomoří Velké Bulharsko, které se za jeho vlády vyvinulo ve významnou regionální mocnost. O Chazarech toho z této doby mnoho nevíme, ale dá se předpokládat, že i oni se vydali na cestu k samostatnosti.