Říše Turkutů 11. Modří Turci (1. pokračování)



V Západním kraji vzniká dost složitá situace. Západ ovládají Türgešové, sever Turci, Čína drží čtyři významné pevnosti: Karašahr, Kuču, Kašgar a Chotan. Síly Číny zde ale byly dosti mizivé, proto se raději smiřuje s posilováním Türgešů jako protiváhy k Turkům. Na vrcholu moci, za chána Soge (708-710) měli Türgešové i s pomocnými sbory asi 300 000 bojovníků. Tím, že získali jádro západoturkutského
kaganátu, zdědili do značné míry i jeho zahraniční politiku. Orientují se na Čínu a jsou nepřátelští vůči Modrým Turkům.
Číně se povedlo Turky významně oslabit tím, že podplatili syna ujgurského Baz-kagana, který se se svými lidmi přesunul do severní Číny a podrobil se jí. Čína se též snaží posílit svůj vliv v Západním kraji. 704 je sem vyslána silná armáda, vedená turkutským princem Ašinou Chjanem. Ten je úspěšný, podrobuje Karluky a část kmenů Čchu. Türgešové zůstávají neutrální, válčili v té době na západě. Do Střední Asie pronikají v této době Arabové. 705 dobyl arabský vojevůdce Kutajba Balch, ale 706 ho Türgešové zastavili. 708 je porazil nový chán Soge u Buchary. Na velmi krátkou dobu se stali Türgešové hegemony Střední Asie. 710 se Soge pokusil využít toho, že většina tureckých sil byla soustředěna na severu a východě, a zaútočil. Měl k dispozici asi 100 000 mužů, Turci jen 20 000. Přesto se Tonjukuk odhodlal k nečekanému protiútoku. Podařilo se mu Türgeše překvapit, na hlavu porazit a zajmout chána. Jejich chanát se poté na čas rozpadá.
Asi v témže roce se Tonjukukovi a Kül-teginovi podařilo podobně překvapit Kyrgyzy. Jejich chán byl zabit a Kyrgyzové museli uznat závislost. Méně úspěšní byli ale Turci na západě. Pokusili se využít zničení Türgešů a rozšířit svůj vliv do Střední Asie, fakticky tak obnovit turkutský kaganát. Vpád do Sogdiany byl ale zastaven arabskou protiofenzivou, následně byli ještě 711 poraženi Karluky. Všechny tyto boje hrály vlastně do karet Arabům. Kutajba právě v této době ovládl Baktrii a Sogdianu.
Kapagan-kagan vládl velmi krutě, podrobené národy byly hodně nespokojené. Na počátku roku 715 povstaly téměř všechny kmeny, včetně Ujgurů, přijatých do hordy. Protože Tonjukuk byl už velmi starý, stál v čele armády Kül-tegin. 716 úspěšně bojuje proti Ujgurům a Karlukům. V témže roce zahynul Kapagan-kagan a začínají spory o trůn. Kagan určil nástupcem svého syna, podle starého turkutského systému nástupnictví měl vládnout starší Kutlugův syn Mogilan, ale faktickou moc měl v rukou mladší Kül-tegin. Ten provedl převrat, kaganova syna zabil, dosadil staršího bratra jako Bilge-kagana a sám si ponechal vrchní velení armády. Vliv si udržel i Tonjukuk.
V této době útočí na Čínu znovu Tibeťané a ta se musí bránit. Toho Kül-tegin využívá a obnovuje tureckou nadvládu nad Velkou stepí. 716 se sice obnovil türgešský chanát, jeho vládce je ale nepřátelský vůči Číně. Zpočátku proti ní bojuje, pak uzavírá mír, aby mohl na západě bojovat proti Arabům. Protože na čas ustaly útoky Tibeťanů, obrací Čína svou pozornost znovu na Turky. Obratnou diplomacií se jí proti nim podařilo poštvat Kitany na východě, Basmaly na západě, sama útočí z jihu. Turci ale nečekanými protiútoky všechny do roku 722 porazili. 727 proti Číně povstaly ty ujgurské kmeny, které se jí na počátku století podrobily. Znovu se vrací do Mongolska a uznávají tureckou nadvládu. V tomto období se doposud dost volná koalice ujgurských kmenů přetváří v jednotný národ.
Kül-tegin

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Setkání u vína s profesorem Šamánkem

Teleskové. Kurikanové

Chorvát, Elbling, Veritas a další méně obvyklé odrůdy