Říše Turkutů 9. část. Zánik obou kaganátů.
Ve východním kaganátu začíná od roku 629 přecházet stále více podrobených kmenů na stranu Číny, je ztracen významný Ordos, zrazují i kaganovi příbuzní. Ten je nakonec 630 zajat a odvezen do Číny. Tím kaganát zaniká. Kat-Il-chán je zařazen do císařské gardy, brzy ale umírá. Velká část Turkutů ale v čínské armádě slouží, a to velmi dobře. To oni napomohli mnoha velkým úspěchúm při dobyvatelských výpravach v počáteční fázi dynastie Tchang. Turkuti žili hlavně v Ordosu, ponechávají si svůj způsob života, i když vliv Číny je pochopitelně značný.
Občanská válka v západním kaganátu trvala do roku 635, během ní se vystřídalo několik kaganů. Nakonec došlo k usmíření dvou hlavních soupeřů, svazů Dulu a Nušibi. Získaly větší samosprávou a každý z deseti kmenových vůdců titul šad, čímž byl přirovnán k turkutským princům. Všechny problémy tím ale vyřešeny nebyly, protože v kaganátu žila ještě řada dalších významných kmenů, které do těchto svazů nepatřily a jejichž vládcové podobný titul nezískali. Ti byli pochopitelně nespokojení a po třech letech vyvolali další občanskou válku. V čele odporu byly hunské kmeny Čchu-jüe a Čchu-mi. Ty si zvolily do čela syna bývalého východoturkutského kagana, Jukuk-šada. Tomu se sice 641 podařilo zvítězit a říši znovu sjednotit, ale jen na jeden rok. 642 proti němu povstal svaz Dulu a následujícího roku ho porazil. Říše se štěpí, některé části se podrobují Číně. Ta zahajuje od konce 40. let mohutnou ofenzívu, v jejímž čele je východoturkutský princ Ašina Šono. Důležitou součástí armády byli Ujgurové, kteří se též podrobili Číně. Do roku 657 je západní kaganát zničen a obsazen Čínou.
Velké úspěchy Číny za prvních dvou císařů dynastie Tchang byly umožněny též jejich obratnou politikou vůči kočovníků. Zejména císaři Tchaj-cungovi se podařilo získat si mnoho předáků kočovných kmenů pro čínskou imperiální politiku. Ti se stali význačnými veliteli čínské armády. Po Tchaj-cungově smrti se ale Čína poměrně rychle vrací k přezíravému postoji k obyvatelům stepí. Kmeny, které se předtím poměrně snadno poddaly, začínají být rychle s čínskou nadvládou nespokojené a podporují Tibeťany, kteří ve 2. polovině 7. století začínají intenzivně útočit na čínské území. Čínská nadvláda nad Západním krajem se tak rychle hroutí. Této situace využívají Modří Turci, nový národ kočovníků, který začíná výrazně ovlivňovat historii.
Základem nové národnosti byli východní Turkuti, usazení po zániku jejich kaganátu na čínském území. Těm se zde dařilo poměrně dobře a rychle se rozmnožili. S nimi se spojily části některých dalších kmenů, např. Kypčakové - Sejanto a zbytky Jižních Hunů. Tito kočovníci sice zřejmě nebyli nijak utlačováni, ale nechtěli už dále žít pod čínskou nadvládou a v roce 679 povstali. Do čela si postavili prince z rodu Ašina, Nišu-bega. Po počátečních úspěších bylo ale toto povstání v roce 680 poraženo a chán zabit. Části povstalců se však podařilo přejít Žlutou řeku a zvolili si nového chána. Také ten se musel 681 vzdát, ale už 682 propuklo třetí povstání, tentokrát úspěšné.
Komentáře
Okomentovat