Polabští Slované. 1. Kmeny, svazy, centra
Lužičtí Srbové, to je dnes nepatrný zbytek Polabských Slovanů, velké skupiny západoslovanských kmenů, sídlících severně od nás na území, které přibližně odpovídá bývalé NDR. Pokud by osud byl k nim milosrdnější, mohli vytvořit národ početnější než jsme my a mapa střední Evropy by vypadala zcela jinak. To se ale z mnoha důvodů nestalo. Svůj staletý zápas o existenci nakonec prohráli. Patřili nejenom k našim sousedům, ale zároveň i k našim nejbližším příbuzným, přesto o nich u nás něco bližšího ví jen málokdo, ani na školách se o nich skoro neučí. Proto bych jim chtěl toto vyprávění věnovat.
V době stěhování národů a krátce po něm pronikli Slované hluboko na území dnešního Německa, až po ústí Labe do Severního moře a jejich osídlení šlo po linii, kterou bychom mohli přibližně vytýčit dnešními městy Hamburg, Magdeburg, Halle. ( Ta linie pokračovala západně od našich hranic dále na jih a Slovany bylo tedy osídleno i Rakousko a část Bavorska, to už ale do mého příběhu nepatří.)
Polabští Slované se dělili na mnoho kmenů, a protože byli zlikvidováni dříve, než dospěli do stádia národů, je v jejich označování řada zmatků. Různě je označovali tehdejší kronikáři, kmeny se postupně spojovaly, ale jejich svazy opětovně zase štěpily, proto můžeme najít tutéž skupinu pod více názvy, stejné jméno může označovat jen vlastní kmen, ale i svaz. Podíváme-li se do historických atlasů, najdeme na stejném místě postupně jiná jména, aniž by to znamenalo, že zde došlo nějakému stěhování.
Lze tu přesto vydělit tři velké, i když proměnlivé útvary. Na severozápadě to byli Obodrité, východně a jižně od nich Veleti (Lutici), nejjižněji - na sever od nás - Srbové. (Existovala ještě čtvrtá skupina, která se k nim někdy také počítá, Pobaltští Slované, jejichž potomky jsou Kašubové. Ti ale zůstanou mimo mou pozornost.)
Obodrité sestávali ze čtyř hlavních kmenů: Vlastní Obodrité, jejichž centrem byl Veligrad (Mecklenburg), Vagrové - Lubica (Alt-Lübeck) a Starigard (Oldenburg), Varnové - Warnow a Polabané - Ratiboř (Ratzenburg). K nim blízko měli ještě Liňané (Gliňané) - Lenčice (Lenzen).
Veletská skupina se ještě dále dělila. Nejvýznamnější byli Lutici, tvoření též čtyřmi kmeny. Nejsilnějším byli vlastní Lutici, neboli Rataři. Na jejich území ležela ústřední svatyně - Retra. Dále sem patřili Chyžiné (Vostrov - Güstrov), Črezpěňané (Wolgast) a Dolenci(Dymín - Demmin). Tento svaz obýval severovýchod bývalé NDR. Na ostrově Rujána sídlil další silný kmen, patřící k Veletům - Ránové. Jejich centrem byla svatyně Arkona.
Střed bývalé NDR obýval velký kmen, počítaný také k Veletům - Havolané či Stodorané s centrem v Breně ( též Branibor, Brandenburg). Na nich byl zřejmě závislý menší kmen Sprévanů, jejichž střediskem byl Berlín-Köpenick.
Také Srbové nebyli zdaleka jednotní. Patřili sem jednak vlastní Srbové, sídlící na západ od Labe, důležitým centrem byla Dobrogora, dnešní Halle. (Dnešní Lužičtí Srbové nejsou tedy jejich potomky, pouze blízkými příbuznými.) K Srbům se počítali, ale zároveň se z nich jako svébytná skupina vydělovali Daleminci či Glomači. Východně od Labe žily ještě dvě skupiny: v Dolní Lužici kolem Chotěbuzi Lužičané a v Horní Lužici kolem Budyšína a Zhořelce Milčané. Zejména srbské kmeny byly Čechům velmi blízké, skupiny na pomezí bylo velmi obtížné jasně odlišit. Ostatně někdy se uvádí, že kmen, ze kterého pocházela manželka přemyslovského knížete Bořivoje, pozdější sv. Ludmila, tedy Pšované na Mělnicku, byli vlastně srbskou, konkrétně milčanskou enklávou na území Čech.
Komentáře
Okomentovat