Hunové Siung-nu v čínských kronikách
10. Organizace říše a zvyky
Informace o Siung-nu pocházejí pochopitelně hlavně z čínských kronik. Ty jsou jistě jednostranně nepřátelsky naladěné, ne všemu lze stoprocentně věřit, ale lepší pramen neexistuje.
Od Číňanů známe nejvyšší hunské tituly a úřady. V čele říše byl šan-jü, čínsky sjan-tchan, nejvyšší. Z jeho rodiny pocházali nejvyšší úředníci. Říše se dělila na východní a západní křídlo, všechny tyto tituly byly proto zdvojené.Východní a západní v sobě nesou zároveň význam starší a mladší.
- Východní a Západní kníže Čžuki. Čžuki znamená moudrý, Vých. Čžuki byl následníkem trůnu.
- Východní a Západní kníže Luli (význam neznámý)
- Východní a Záp. Velký vojevůdce ( čínsky Da-gjan)
- Vých. a Záp. Velký Duji
- Vých. a Záp. Velký Danchu
Každému z těchto úředníků podléhalo asi 10 000 jezdců. Zdá se, že neměli vlastní dědičná území, úděly dostávali vždy podle úřadů. V nich se postupně posouvali podle stupně příbuznosti s šan-jü směrem nahoru.
Dále zde bylo 24 kmenových stařešinů, obvykle též s 10 000 jezdci. Nejvýznamnějšími byli předáci kmenů Hujan a Sjujbu. Z jejich rodin obvykle pocházely manželky šan-jü. Stařešinové jmenovali tisícníky, setníky a desátníky. Vlivní pomocníci nejvyšších knížat měli titil guduchou a také nepocházeli z rodu šan-jü.
První úplněk v roce se velmožové scházeli v Lun-čenu, kde obětovali předkům, nebi, zemi a duchům. Znovu se sešli na podzim. Tehdy probíhalo sčítání lidu, koní a dobytka a také se soudilo. Soudy netrvaly dlouho, maximálně 10 dní. Za vytasení ostré zbraně na jiného se trestalo smrtí, za únos ztrátou rodinného majetku. Za lehčí přestupky byla odsouzenému pořezána tvář. Vězňů bylo v celé říši jen několik desítek.
Šan-jü vycházel vždy ráno z ležení, klaněl se vycházejícímu slunci, večer měsíci. Sedal vždy nalevo, tváří k severu.
Pokud se Hunové chystali na válečnou výpravu, snažili se výsledek věštit podle polohy hvězd a měsíce. Kdo na tažení usekl nepříteli hlavu, byl odměněn pohárem vína. Kdo přivezl zabitého z bitvy, dostal jeho majetek. Po smrti otce nebo bratra si bral Hun jejich pozůstalé manželky, aby rod zůstal zachován. Mrtvé vybavovali do hrobů zlatem, stříbrem a kožešinami. Z vpádů do cizích zemí si mimo jiné kořisti přiváděli také zajatce, z nichž se stávali nevolníci.
Když se v polovině 1. století n. l. Siung-nu rozdělili a jejich část - Jižní Hunové- se podrobila Číně, převzala tato skupina mnohé z organizace původní jednotné říše. Bylo zde 19 kmenů, kterým vládl šan-jü, pro Číňany používal titul wang - král. Ten pocházel z rodu Ljuanti, později Tuge. Nejvýznamnější úřady opět zastávali jeho nejbližší příbuzní. Také zde existovalo rozdělení na lévé (východní) a pravé (západní) křídlo. Čtyři nejvýznamnější úředníci (tzv. čtyři rohy) byli Levý Sjan-wang (= následník trůnu), pravý Sjan-wang, Levý a Pravý Luli-wang. Dále následovali Levý a Pravý Žičžu-wang, Levý a Pravý Venjuti-wang a Levý a Pravý Čžanczjan-wang (tzv. šest rohů). Ti byli všichni z rodu šan-jü.
Další významné úřady byly např. guduchou, žičžu, danchu (vše opět dvakrát). Ty byly obsazovány předáky dalších významných rodů, jako například Hujan, Sjujbu, Cjao.
Komentáře
Okomentovat