Stěhování národů 2. Léta 375-568
Události roku 375 jsou dost zamlžené, není úplně jasná jejich následnost a je možné, že se ve skutečnosti odehrály v několika letech. Jisté je, že po porážce Greutungů byli poraženi i Athanarichovi Tervingové (Visigoti). Část Greutungů i Tervingů ustupuje na římské území a zde se brzy dostávají s Římany do konfliktu. Roku 378 u Hadrianopole pod vedením Fritigerna (Terving), Alathea(Greutung) a Safraxe( snad Alan) zničili římskou armádu. Z hlediska dlouhodobějších důsledků to byla jedna z nejdůležitějších porážek Římanů vůbec. Na rozdíl od např. Kann nebyl již Řím schopen tyto ztráty plně nahradit a je nucen se ve stále větší míře spoléhat se na barbary.
Vpád Hunů tak spustil řetězovou reakci, protože řada kmenů opustila svá sídla, strhává s sebou další národy. Druhá, pro Řím ještě nebezpečnější fáze stěhování přichází kolem roku 400, kdy se Hunové z východní Evropy přesunují do Panonie. Tehdy začíná mezi barbarskými kmeny obrovská panika a ty se tentokrát snaží ustoupit na římské území za každou cenu. Na Silvestra 406 je Vandaly a Svévy prolomen rýnský limit a řada barbarských kmenů proniká do Gallie. Po jistou dobu se Římu daří situaci částečně kontrolovat tím, že platí Hunům, kteří v jejich službách Germány masakrují.
Postoj Hunů k Římu se zásadně změnil, když se do jejich čela dostal Attila. Ten po zavraždění svého bratra Bledy sjednotil říši, která se rozkládala od Volhy po Rýn. Roku 451 dochází k obrovské "bitvě národů" na Katalaunských polích, kde na obou stranách bojovalo mnoho kmenů, hlavně germánských. Římskému vojevůdci Aetiovi se sice podařilo zastavit hunský postup do západní Evropy, ale následujícího roku Hunové strašlivě zpustošili severní Itálii. Až Attilova smrt o svatební noci v roce 453 dala Západořímské říši možnost, trochu si oddechnout, protože hunská říše se vzápětí rozpadla díky rozporům mezi Attilovými syny a povstání porobených národů, v jejichž čele stáli v bitvě na řece Nedao dosavadní nejvěrnější Attilovi spojenci Gepidové.
Roku 476 zanikla Západořímská říše a na jejím bývalém území vznikly (částečně již dříve) germánské říše Visigotů, Franků, Burgundů, Ostrogotů, Svévů, Vandalů, Anglosasů, v Itálii Odoakerova. Významnějšími říšemi, vzniklými mimo bývalé západořímské území, byly gepidská v Potisí a Langobardů ve středním Podunají. Většina těchto říší měla velmi krátké trvání, což bylo způsobeno hlavně náboženskými, kulturními a jazykovými rozdíly mezi nepočetnou vrstvou dobyvatelů a původním obyvatelstvem. Z východu pronikly na bývalá germánská území Slované.
Východořímská říše, která se nehodlala smířit s vládou barbarů v Itálii, vyslala proti Odoakerovi svého problematického spojence, ostrogotského krále Theodoricha. Ten zemi v r. 493 ovládl, ale i když formálně vystupoval jako císařův náměstek, fakticky vládl samostatně. To Byzanci vůbec nevyhovovalo, byl však příliš silný, aby na tom mohla něco změnit. Theodorich se snažil vládnout ve shodě s ostatními germánskými vládci, v rámci toho prováděl velmi aktivní sňatkovou politiku.
V téže době však mohutní i říše Franků, která sleduje vlastní cíle. Do pol. 6. stol. si podrobuje prakticky celou Gallii (poráží Visigoty a Burgundy)) a velké části dnešního Německa, kde si podrobila Alamany, Durynky a Bavory. Z východu útočí proti germánským říším Byzanc. Ta dobyla 534 říši Vandalů v severní Africe, 535-555 říši Ostrogotů v Itálii a 553 jihovýchod říše Visigotů v Hispanii.
V polovině 6. stol. měly tedy evropské národy dost vlastních starostí, ale mezitím došlo v Asii k procesům, jejichž důsledky Evropu opět velmi citelně zasáhly.
Ve 4. stol. n. l., kdy se Evropa seznamuje se západní větví Hunů, ovlivňují ostatní jejich větve spolu s dalšími kmeny dění ve východní a střední Asii. Čína, podobně jako Řím, najímá konc. 3. stol. kočovníky k ochraně hranic. Mezi nimi též Jižní Huny (Siung-nu). Ti si poč. 4. stol. vytvářejí v sev. Číně vlastní stát. Poté začíná boj mezi kočovnými kmeny nadvládu nad Čínou. Nakonec zvítězil konc.4. stol. sien-pijský svaz , který si na severu vytvořil silnou říši Pej Wej.
Ve vých Mongolsku a záp. Mandžusku se přibližně ve stejné době vytvořila říše Žuan-žuanů, jejíž centrum se pod tlakem Pej Wej posouvá na západ. Ve střední Asii sousedí s říší Hunů Hefthalitů. Ti obsazují v 5. a poč. 6. stol střední Asii, vých. Írán a sev. Indii.
V polovině 6. stol. ale dochází k prudkému úpadku těchto tří mocností. 552 porážejí své dosavadní pány - Žuan-žuany - Turkuti a zabírají jejich území. 563- 567 porážejí Turkuti ve spolupráci s Persií Hefthality a ovládli střední Asii. Pej Wej se mezitím rozpadla na dva znepřátelené státy, oba jsou nuceny platit Turkutům obrovské poplatky. Zrodila se nová velmoc, rozkládající se od Černého po Žluté moře.
Komentáře
Okomentovat