Stěhování národů 1. Prolog

Pod tímto pojmem jsou obvykle chápány velké přesuny v Evropě, vymezené léty 375-568 n. l. Zde uvedený částečně odlišný pohled zabírá širší časové období i teritorium. Je mi jasné, že podrobný výklad by zabral velmi mnoho stran a tudíž to, co zde uvedu bude trochu připomínat Zlaté stránky a nemusí to být úplně nejsrozumitelnější a čtenářsky nejatraktivnější. Chci prostě jen vytvořit jistý přehled. Část dějů, zde uvedených je ale podstatně podrobněji rozebrána v předcházejících statích ( viz. rubrika Historie, zejména články o Hunech), o dalších národech se rozepíšu později. Jde mi o popis historie Eurasie v trochu širším kontextu, než tomu bývá obvykle - tj. NE: izolované dějiny země X maximálně s částečnými souvislostmi s vývojem bezprostředně sousedících zemí Y a Z. Ve skutečnosti bývaly dějiny evropských zemí po dlouhá staletí výrazně ovlivňovány událostmi v Asii. Nezřídka lze najít přímé souvislosti mezi rozvojem či úpadkem evropských mocností a vývojem až ve vzdálené Číně.

Je pravdou, že ve 4. až 6. století se nejvíce měnila politická mapa Evropy. Pod tlakem Hunů se daly do pohybu hlavně germánské kmeny, mnohé národy se usazovaly i tisíce kilometrů od svých původních sídel. Hroutí se Západořímská říše, vzniká řada barbarských říší, z nichž některé mizí tak rychle, jak se objevily. Tento jev měl ale své počátky v dobách mnohem starších a na územích v Asii, která často neměla přímý kontakt s Evropou. Té je přesto tradičně věnována nepoměrně větší pozornost než Asii, i když je jasné, že dějiny obou kontinentů byly spolu odjakživa pevně spojeny tak, jako jsou oba světadíly spojeny v jeden - v Eurasii.

Tak, jak je začátek stěhování národů třeba hledat dříve, než ve 4. stol. n. l., nelze 6. stol považovat za jeho úplné ukončení. Ve staletích následujících nedochází již na mapě ke změnám tak výrazným, přece však ještě především východní Evropa a oblasti bývalých sovětských středosijských republik byly svědky důležitých procesů, způsobených doznívajícím stěhováním národů.

Stěhování národů bylo zásadním způsobem ovlivňováno asijskými kočovnými kmeny, vliv na mnohé přesuny měly ale i národy, jejichž sídla se během celého období nezměnila.

Již koncem 1. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. ovlivňovaly kočovné kmeny významně život některých staroorientálních říší. Například Skythové sehráli důležitou úlohu při zničení Asýrie a říše Urartu. Tehdy však ještě nedochází k oné řetězové reakci, typické pro stěhování národů, kdy ustupující kmeny s sebou strhávají další.

Ve 2. pol 1. tis. př. n. l. patřily nejvýznamnější kočovné kmeny k severoíránské jazykové rodině. K těm nemocnějším náležely ty ze svazu Massagetů. V oblasti dnešní severozápadní Číny byly nazývány Jüe-č´. K jejich vazalům patřili i Hunové. Koncem 3. stol. př. n. l. se do čela hunského svazu dostává energický vládce Mote, provádí reformu armády, útočí na Čínu, která Huny předtím vytlačila z některých území. Získává je zpět a zároveň poráží Jüe-č´. Jeho synLaošan je kolem roku 165 př. n. l. přinutil k ústupu na západ. Jüe- č´ s sebou strhávají další kmeny (Saky), společně obsazují střední Asii, ničí říši řecko-bakterskou a ohrožují říši Parthů.

Koncem 2. a v 1 pol.1. stol. př. n. l. ale moc Hunů upadá jednak vlivem nepříznivých klimatických podmínek, ale též díky posílení Číny. V pol 1. stol. př. n. l. uznává část Hunů závislost na Číně, část se přesouvá na západ. Rozmach Číny však pokračuje, jejím významným spojencem se stávají kočovné kmeny Sien-pi. V r. 93 n. l. se hunská říše rozpadá. Další skupiny Hunů se posouvají na západ do střední Asie. Kol r. 155 n. l. je ale velká sucha a rozmach říše Sien-pi přinutily opustit i tuto oblast. Během následujících dvou staletí došlo k jejich smíšení s Uhry a ke zprimitivnění. Po dlouhotrvajících bojích si tento nově vzniklý národ podrobil kolem r. 372 Alany, kteří do té doby obývali stepi na pomezí východní Evropy a Asie. Zmohutnělý hunský kmenový svaz překročil r. 375 Don a napadl Hermanarichovy Greutungy ( Ostrogoty). Touto událostí tradičně začíná stěhování národů.
2. část