Kočovní Severoíránci: 5. Sarmati
Další skupina kmenů severoíránské jazykové rodiny žila původně ve stepích severně od Kaspického moře a Aralského jezera. Byli o něco primitivnější než Skythové. Od 4. stol. př. n. l. se pod tlakem Massagetů posouvají na západ a útočí na Skythy. Jejich tlak sílí ve 3. a 2. stol. př. n. l., kdy pronikají za Don. V 1. a 2. stol. n. l. již hrají rozhodující úlohu mezi Volhou a Dněprem. Na rozdíl od skythských lučišníků bojovali hlavně dlouhými kopími a používali brnění. Podobně jako u Massagetů se i u nich postupně objevují i pancířem chránění koně.
Skythské kmeny, včetně usedlých jsou jimi postupně podmaněny, částečně zařazeny do jejich kmenového svazu. Obyvatelstvo Černomoří se pak dělí na tzv. "velké" tj. kočovné a "malé" - usedlé kmeny. Nejvýznamnějšími kočovnými kmeny byli Jazygové, Roxolani a Alani.
V 1. stol. n. l. se Jazygové posouvají na západ, nejprve na území mezi Dunajem a Tisou, poté do Dacie. (Perličkou je, že za národního obrození byli Slováky považováni za jejich předky. Ze jména Jazyg bylo vyvozováno, že měli stejný jazyk.) Ve 3. stol. se do karpatské oblasti přesunuli i
Roxolani. Sarmatské kmeny opakovaně bojovaly proti Římanům, účastnily se i známých markomanských válek, které bývají mylně spojovány jen s Germány.
Sarmatské kmeny se určitě podílely i na etnogenezi Slovanů. Protoslovanská černjachovská kultura, která se rozvíjela v severním Černomoří ve 2.- 4. stol. n. l. jimi byla částečně vytvořena. Poslovanštělí Sarmati - Antové - představují ve 4.- 7. stol. první známý slovanský kmenový svaz. Také příslušnost Slovanů k satemovým jazykům bývá připisována právě severoíránskmu vlivu.
Ve 3. a 4. stol. n. l. hraje rozhodující roli ve stepích mezi Donem a Aralským jezerem svaz Alanů. Patřily sem kočovné i usedlé kmeny, náležející předtím k sarmatskému svazu. Základem byli kočovní Aorsi. Jejich armáda byla tvořena jízdou i pěchotou, hlavní zbraní byly dlouhé železné meče. Jejich východními sousedy byli Hunové. Ti si Alany kolem roku 372 podrobili. Část kmenů ale ustupuje spolu s germánskými Vandaly na západ. Počátkem roku 407 vtrhli do Gallie. Zde se opět rozdělili. Část se zde usazuje, zbytek pokračuje nejprve do Hispánie a poté se přepravují do severní Afriky. Zde vytvářejí spolu s Vandaly říši. Ta zde vydržela do r. 534, kdy ji ve službách byzantského císaře Justiniána zničil vojevůdce Belisarius. Alani usazení v Gallii byli důležitou, i když ne zcela spolehlivou složkou armády římského vojevůdce Aetia ve slavné bitvě na Katalaunských polích. Aetius je umístil do středu sestavy mezi Visigoty a vlastní Římany, protože se obával zrady jejich krále Sangibána. Přibližně v téže době dosazuje na byzantský trůn magister militum Alan Aspar císaře Leona I. Ten se mu za to později odměnil tím, že jej nechal zavraždit.
Zbytek Alanů zůstal v Černomoří, kde o nich máme zmínky ještě ve 13. století, kdy byli podrobeni Mongoly. V jejich službách se objevují až v daleké Číně.
Komentáře
Okomentovat