4. Parthové
Po smrti Alexandra Makedonského ovládli většinu bývalého území Perské říše Seleukovci. Kol. r. 250 př. n.l. se od nich odtrhly dvě říše. Místodržící Baktrie Diodotos vytvořil říši řecko-bakterskou a Arsak, pocházející z massagetského kmene Dahů, Parthii. Kol. r. 200 př. n. l. sice Seleukovec Antiochos III. Veliký přinutil dočasně obě říše uznat závislost, ale po jeho porážce od Římanů u Magnesie v r. 190 se opět odtrhly. Zatímco řecko-bakterská říše postupně slábla (mj. též proto, že úzká makedonsko-řecká vrstva se dost vyvyšovala nad místní šlechtu a nesplynula s ní) a nakonec podlehla náporu severoíránských kmenů, Parthie sílila.
Velkého rozmachu dosáhla za krále Mithridata I. (171-138 př. n. l.), který ovládl Mezopotámii. Hlavním městem se stal Ktesifon. Mithridates II. (123-87 př. n. l.) získal vliv v části Malé Asie a Zakavkazsku, území Seleukovců zmenšil na pouhou Sýrii. Podařilo se mu též zatlačit příbuzné kmeny Sakaravaků do Sístánu.(Sakastánu). Parthie se stává velmocí. K jejímu bohatství přispívá i to, že přes ní vede hedvábná stezka. Zisky z ní pomáhají udržovat silnou armádu. V ní má hlavní úlohu těžká jízda, ale podobně jako další massagetské kmeny obratně kombinují útoky lehké jízdy a katafraktů. Těžkou jízdu tvořili příslušníci 240 aristokratických rodů. V r. 80 př. n. l. vytvořil představitel nejvyšší parthské šlechty Surén vazalské království v Sístánu. Těžká jízda Sakaravaků byla poté též velmi významnou složkou parthské armády.
Když v r. 64 př. n. l. dobyl římský vojevůdce Pompeius Sýrii, stal se Řím sousedem Parthie. Nepřátelství na sebe pochopitelně nenechalo dlouho čekat. Jablkem sváru byla zejména bohatá Arménie, o níž usilovaly obě velmoci. V r. 54 př. n. l. zaútočil proti Parthům jeden z triumvirů, známý římský boháč Crassus. 53 př. n. l. došlo u Karrh k velké bitvě, která skončila pro Římany katastrofou. V horké a suché oblasti s nedostatkem vody je nejprve totálně vyčerpala lehká jízda, zasypávající je z bezpečné vzdálenosti mračny šípů, poté zaútočila Surénova těžká jízda. Pancířem byli dobře chráněni jezdci i koně. S tím se Římané doposud nesetkali. Padl i Crassus a jeho hlava pak posloužila jako rekvizita př divadelní hře, které přihlížel parthský král Orodes II. Následně prosadili Parthové na arménský trůn vedlejší větev Arsakovců, říše byla na vrcholu moci. Kultura byla směsí íránských a řeckých prvků, používali klínové písmo i alfabetu. Náboženstvím byl zoroastrismus.
Od počátku n. l. ale dochází k pomalému oslabování, k němuž přispívají četné dynastické spory. V Parthii totiž nebyla otázka nástupnictví nijak uzákoněna. Výrazné zhoršení situace pak nastává počátkem 2. stol. n. l. Říše se dostává do kleští. Ze západu útočí císař Traianus a obsazuje Mezopotámii a Arménii, z východu zatlačuje Parthy kušánský vládce Kaniška. Traiánův nástupce Hadrianus sice dobytá území Parthům vrátil a říše se ještě vzpamatovala, ale na přelomu 2. a 3. stol se obnovují dynastické rozepře. Hřebíčkem do rakve byl pak rozpad Číny v roce 220, což zásadně omezilo obchod na hedvábné stezce a podlomilo parthské finance. Situace využívá perský kníže Ardašír, 224 povstává a do roku 226 říši ovládl. Parthii nahradila perská říše Sasánovců.
Komentáře
Okomentovat