7. Hunové, Hefthalité a Sien-pi
Hunská opasková spona
Sien-pi dlouho neměli pevnou centrální vládu. Bylo zde 120 rodů, každý si vládl samostatně, spojovali se pod vládou knížete v době války. Skutečná říše vznikla až za Tchan-š´-chaje. O jeho narození vypráví zajímavá legenda. Narodil se, když se jeho "otec" vrátil po 3 letech z válečného tažení . Matka podala následující vysvětlení: jednou šla po cestě, lekla se úderu hromu, pohlédla do nebe a do úst ji spadla kroupa. Tak se jí narodil syn. Otec se k němu překvapivě moc nehlásil, takže Tchan-š´-chaj byl byl v mládí odkázán jen na vlastní schopnosti. Ty se ale brzy projevily a již v 15 letech byl zvolen stařešinou rodu. Moc stařešinů nebyla původně příliš velká, ale Tchan-š´-chaj si brzy vytvořil silnou družinu, o kterou se opíral. Navíc si rychle podřídil i ostatní stařešiny. Nemusel překonávát zvlášť velký odpor, doba byla pro něho příznivá, Sien-pi si uvědomovali nutnost sjednocení. Doba byla tvrdá, všude zuřila válka.
Tchan-š´-chaj začíná válčit se všemi sousedy. Zastavil Fujü, drtivě porazil Tinglingy, o nichž pak zprávy úplně mizí, ovládl všechna území, která předtím patřila Hunům a Wu-sunům, pustoší severní Čínu. Huny vytlačil z Džungarska za Tarbagataj a tím je připravil o podporu zemědělských osad Západního kraje. Nakonec ovládl jižní Sibiř. Jeho říše se rozkládala od Ussuri po Volhu a měla na délku asi 6 500 km. To vše zvládl mezi lety 155- 173. Zároveň sien-pijskou državu zreorganizoval. Celé území rozdělil na 3 části: centrum a 2 křídla. V čele těchto částí byli jemu oddaní družiníci. Sám nepoužíval žádný titul.
Protože dlouho drancoval severní Čínu, vyprovokoval Číňany k protiútoku. R. 177 proti němu vyslali 30 000 bojovníků, ti byli ale na hlavu poraženi. Přesto, že Tchan-š´-chaj rozbil všechny nepřátele, trvalejší říši nevytvořil. Když v roce 181 zemřel, ukázalo se velmi rychle, že vše stálo na jeho vojevůdcovských schopnostech a osobním kouzle. Jeho syn se na něho pokusil navázat, ale polovina hordy ho odmítla. Brzy padl, pak ještě vládl jeho mladší bratr a potom strýc, ale do roku 235 se říše zcela rozpadla.
Epocha existence jednotné říše Sien-pi je zároveň jakýmsi obdobím hunského "temna". Mnoho konkrétních údajů o nich z této doby nemáme. Je jisté, že to byl právě Tchan-š´-chaj, kdo definitivně zničil pozdně severní říši, vytvořenou vládci kmene Hujan. Severní Hunové se od konce 1. do 3. stol rozdělili do tří skupin. Velká část splynula se Sien-pi. Z jejich potomků vznikly další významné kmeny, které začaly hrát zásadní úlohu ve Velké stepi od 6. století. Menší skupina Hunů se usadila v Sedmiříčí, kde si vytvořili knížectví Jüe-ban. To zde vydrželo do konce 5. stol, kdy bylo zničeno Telesky. Potomci této skupiny se později spojili s Kypčaky a poč. 11. stol. pronikli do jihoruských stepí, kde byli znamí jako Polovci. V 1. polovině 13. stol. ustoupili před Mongoly do Uher, usadili se na území dnešního Maďarska a stali se významnou součástí uherské armády. Ve střední Evropě se jim říkalo Kumáni. S těmito " Huny" pak opakovaně bojovali i Češi, například Přemysl Otakar II. A ještě jedna perlička: při posledních sčítáních obyvatelstva v Maďarsku si několik tisíc lidí jako národnost označilo Hunové. Předák této skupiny se jmenuje Novak.
Nejbojovnější část Hunů přežívala ve stepích západní Sibiře, kde se mísili s uherskými kmeny. Žili v neustálém ohrožení, v porovnání s původními Siung-nu značně zprimitivněli. Jedno umění ale neztratili ani v nejmenším, spíše naopak. Zůstali vynikajícími válečníky. Právě zde se zrodil národ, který od konce 4. století n.l. budil hrůzu v celé Evropě a vyvolal stěhování národů. Jižní Hunové se mezitím stále více počínšťovali, ale ani oni neztratili schopnost tvrdě bojovat. Když byla Čína na počátku 4. století slabá, využili toho, povstali a na 40 let ovládli celou severní Čínu. Nakonec byli ale zlikvidováni jednou větví Sien-pi - Mu-jungy. Část Jižních Hunů se k dobrodružství v severní Číně nepřidala. Zůstali žít v Ordosu a vytvořili si zde říši Sia, která přežila do poloviny 5. stol., kdy ji zničila další větev Sien-pi - Tabgači (Toba). Jiná hunská říše, Severní Liang, se nacházela západně od Chuang-che a byla dobyta Tabgači 460. Přibližně v téže době - po smrti Attily (453) - zaniká i říše Hunů v Evropě.
Vedle těchto menších říší existovala v této době ještě jedna obrovská, jejíž tvůrci se také označovali jako Hunové - Hefthalité. Jejich původ není zcela jasný, ale pravděpodobně vznikli smíšením zbytků středoasijských Hunů s místními kočovnými severoíránskými kmeny. Jejich říše vzniká poč. 5. stol, kdy se šíří od jezera Balchaš na jih podél Syr-darje. Před polovinou 5. stol již ovládali dnešní Afghanistán a Tadžikistán. Obrovský rozmach pak přichází koncem 5. stol., kdy pronikají do severní Indie, Západního kraje a východní Persie. Indičtí Guptovci a perští Sásánovci s nimi vedou zoufalé, ale málo úspěšné boje. Na vrcholu moci byli za Toramany (490-515). Za jeho syna Mihiraguly ale začínají být z Indie vytlačováni. Krize přichází v 60. letech 6. stol., v době vytváření říše Turkutů. Ti se spojili s Peršany a společně Hefthality zničili.
Předchozí část
Následuje
Předchozí část
Následuje
Komentáře
Okomentovat