6. Čína, Tibeťané, Hunové nebo Kušáni?
Těžká jízda severoíránských kmenů kolem přelomu letopočtu. Velmi obávaný soupeř.
Po zničení severní hunské říše se mohlo zdát, že staleté potíže Číny se severními kočovníky jsou definitivně minulostí. Navíc v době, kdy hunská říše umírala, dokončil vojevůdce Pan Čchao podmaňování Zapadního kraje. Cesta k neomezenému vývozu žádaného hedvábí na západ a tím i k další prosperitě Číny byla otevřena. Situace ale tak jednoduchá nabyla.
Už od 30. let 1. stol. n. l. začaly boje Číny s Tibeťany. Ti se pod vedením rodu Šaodan začali sjednocovat a povstali proti čínské nadvládě. Měli ze začátku jen 5 000 jezdců a v polovině století se museli dočasně znovu podrobit, ale v 70. letech se boje obnovily a vládce Mivu je v podstatě nezávislý. Toho sice nechali Číňané spolu s 800 stařešiny otrávit na oslavě vínem, ale jeho syn Mitan v boji pokračuje. 96 n. l. porazil čínskou expediční armádu a 97 přechází do protiútoku. Do roku 102 sice Čína toto povstání na čas potlačila, ale stálo ji to mnoho sil.
Stejně komplikovaná situace se utváří v Zapadním kraji. Tam v roce 90 vyvolal Pan Čchao naprosto nesmyslnou válku s další velmocí tohoto období - s Kušány. Kušáni byli potomci Jüe-č , kteří vytvořili obrovskou říši od střední Indie po Aralské jezero. Na přelomu 1. a 2. stol. n. l. za vlády Kanišky byli na vrcholu moci. Jejich expanzivní cíle byly na jihu - v Indii - a na západě - proti Parthům. Na válce proti Číně zájem neměli, Kaniška naopak poslal do Číny poselstvo s žádostí o princeznu. Pan Čchao poselstvo nepropustil, což Kaniška chápal jako urážku. Do Západního kraje vpadlo 70 000 dobře opancéřováných a dlouhými kopími vyzbrojených kušánských jezdců. Číňani se uzavřeli v pevnostech, většinu území ubránili, ale nejzápadnější města byla ztracena - tím ale také klíčová část hedvábné stezky. 106 pak povstalo obyvatelstvo Západního kraje a Čína je odtud vytlačena. Situace okamžitě využily zbytky severních Hunů k získání vlivu. Nová hunská říše se se rozkládala mezi jezery Barkul a Aralským, tj. zhruba v Džungarsku a Kazachstánu. V čele stojí vládci kmene Hujan. Ti měli už v původní říši mimořádné postavení a na rozdíl od ostatních hunských kmenových vůdců nebyli Číňany označováni jako knížata, ale titulováni wang - tj. král.
Do hry ale vstupují také Sien-pi. Ti počátkem 90. let velice posílili, protože do jejich svazu vstoupila velká část Hunů. Sien- pi bojují proti Číně i Hunům. Na přelomu 1. a 2. stol. tak probíhá desítky let trvající válka všech proti všem. Zasahují do ní dále Wuchuani, přecházející střídavě na stranu Číny, poté na stranu svých příbuzných Sien-pi. Proti těm ale útočí ze severu Tinglingové, z východu agresivní říše Fujü s obyvatelstvem příbuzným Korejcům. Proti Číně znovu povstávají Tibeťané. Jižní Hunové v této době provádějí málo samostatnou politiku, podporují Čínu. Počátkem 40. let 2. stol. n. l. byl Číňany donucen k sebevraždě poslední šan-jü z rodu Mote. Poté Čína dosazuje na jejich trůn počínštělé Huny.
Čína vede tvrdé boje za ovládnutí Západního kraje. 126 n. l. byl poblíž jezera Barkul dobyt hlavní stan hunského vládce. Hujan přenášejí centrum k Černému Irtyši. R. 127 je Západní kraj znovu dobyt. Čínská nadvláda je ale tvrdá a vyvolává četná místní povstání , což dává opět prostor Hunům. Od poloviny 2. stol. pak pozice Číny v Západním kraji oslabují vpády Tibeťanů z jihu. Definitivním zlomem v poměrech celé východní Asie pak bylo vytvoření říše Sien-pi v roce 155.
Komentáře
Okomentovat