Česká a moravská vína. Úspěchy a kvalita

Kdo trochu sleduje výsledky našich vín na mezinárodních soutěžích, ten ví, že naše vinařství přivážejí spousty zlatých a jiných medailí. Mohl by z toho nabýt dojmu, že je vlastně zbytečné a dokonce nevlastenecké, kupovat pochybná vína cizí provenience. Realita je ale trochu jiná. Pominu teď nabídku vinoték, protože tam průměrný spotřebitel často nenakupuje, a podívám se, co nabízejí různé hyper- a supermarkety. Málokterý Čech je ochoten za víno, určené k běžné konzumaci, vydat více než 100,-Kč. Spíše volí cenu kolem 70,-Kč. V této cenové relaci zde najdeme spoustu našich jakostních vín. Otázkou je, co je vlastně jakostní víno? Něco, co vzniklo z málo cukernatých hroznů, bylo následně docukřeno, nijak to nevoní ani nechutná. Při větší konzumaci z toho bude bolet hlava. Chceme-li dobré domácí víno, musíme jít do kategorie přívlastkových vín. Ta se v marketech pohybují v cenách zhruba od 120,- Kč výše. Právě na tuto kategorii se v poslední době naše vinařství zaměřila, s nimi sklízejí úspěchy. Není ale jisté, zda o ně bude u nás dostatek zájemců. Vrátím-li se k ceně 70-100,-Kč, lze za ni nakoupit dobře pitelná vína z Austrálie, JAR nebo Chile.Takže nevím. Zvolili naši vinaři tu nejlepší cestu? A kupovat naše vína?

No, to byla spíše řečnická otázka. Určitě kupovat. Spíše jde o to, co na to průměrný spotřebitel.