Kypčakové – Polovci – Kumáni 2
2. Bojová taktika, krize říše Kypčakové byli velmi početní, v 11. a 12. století nejpočetnější z turecky mluvících národů, tudíž byli i vojensky silní. Používali lehkou i těžkou jízdu, vyzbrojení byli luky, šavlemi, kopími. Podobně jako jiné kočovné kmeny používali s oblibou taktiku léček, nenadálých rychlých nájezdů a vpády do týlu protivníka. Pokud se dostali do obklíčení, využívali i vozovou hradbu. Často sloužili i v cizích zemích. Jejich garda tvořila jádro armády v Chórézmu, byli též základem mameluků v Egyptě. Kypčakové sousedili s mnoha silnými říšemi a pochopitelně s nimi také úspěšně i méně úspěšně válčili. V roce 1065 proti nim zaútočil mocný seldžucký vládce Alp Arslan . Část Kypčaků v oblasti mezi Kaspickým mořem a Aralským jezerem uznala závislost. Časté vzájemné vpády probíhaly mezi Kypčaky a říšemi Karachánovců a později Kara-Kitanů v Sedmiříčí. Od počátku 12. století se vyvíjejí složité vztahy s další rychle sílící mocností - Chórézmem . Jeho vládce Atsyz dobyl význa...