Historie a víno

Naše partička vínomilů se tentokrát sešla u Jirky (jbes) nad odrůdou Zweigeltrebe. Je u nás dosti oblíbená, ale pochází z Rakouska. Nese jméno po šlechtiteli, panu Fritzi Zweigeltovi, který byl velkým obdivovatelem Adolfa Hitlera a spolupráce s nacisty ho dost zkompromitovala. Ještě rodiče: Frankovka a Svatovavřinecké. Vzorků se nám sešlo deset + jeden mimořádně povedený zavíňovací, což byl ale Neronet od pana Stejskala, který nakonec patřil k tomu nejlepšímu, co jsme tento den ochutnali. Jako obvykle, koštovali jsme formou slepé degustace. Zw 2016 jakostní - Rodinné vinařství Košut . Obsah alkoholu 12 %. Tmavá rubínová barva, vysoká viskozita. Slabší vůně třešní a čokolády. Celkem příjemné, hřejivé, šťavnaté a kořenité, v chuti višně, delší dochuť. Přesto mu trošku něco chybělo a celkově skončilo osmé. Zw 2014 Klassik Maxendorf - Weingut Neustifer Poysdorf, Niederösterreich. Obsah alkoholu 12,5 %. Poněkud světlejší barva na pomezí rubínu a granátu, velmi vysoká viskozita. Intenzivněj...

Kulajská kultura V 1. tisíciletí př. n. l. žily v oblasti tajgy kolem středního toku řeky Ob kmeny, náležející ke kulajské kultuře. Jejich sousedy byli lidé z tagarské a bolšerečenské kultury. Typickými předměty této kultury jsou lité bronzové plastiky, zobrazující ve stylizované podobě zdejší zvířata: losy, jeleny, medvědy, vlky a ptáky. Ty se nacházejí zejména na obětních místech. Nálezy poměrně masivních bronzových hrotů šípů naznačují použití silných luků. Podobně i hroty kopí jsou hodně mohutné a sloužily asi k lovu velkých zvířat. Další typickou zbraní byla železná bojová sekera s ostrým hrotem, často zdobená losí hlavou. Obyvatelé pravděpodobně prováděli časté loupeživé útoky na své tagarské sousedy, kteří proti nim na hranici s tajgou postupně vytvořili síť pohraničních pevností. Útoky byly pro nepočetné pěší bojovníky velmi nebezpečné, i když je nepřátelská jízda mohla v hlubokých lesích pronásledovat jen velmi obtížně. K tomuto riziku je ale nutila mimořádná obtížnost přeži...

Bolšerečenská kultura Od 7. století př. n. l. až do přelomu letopočtu se v lesním pásmu kolem horního toku řeky Ob rozvíjela bolšerečenská kultura. Ta se dělila na dvě skupiny - severní a lépe prozkoumanou jižní. Usedlé obyvatelstvo žilo v opevněných centrech, jako obydlí jim sloužily polozemnice s otevřeným ohništěm. Obživu jim skýtalo pastevectví a primitivní zemědělství. Chovali koně, krávy a ovce, důležitý byl i lov a rybolov. Doloženo je i kovolitectví. Nářadí bylo zpočátku měděné, o něco později bronzové a od 2. století př. n. l. i železné. Hroty loveckých šípů se ale dělaly z kostí a rohoviny. Ta sloužila i na rukojeti nožů. K výzbroji patřily bojové sekery, krátké meče a kinžály, ochrannou zbroj tvořily kostěné destičky. Vyráběla se jednoduchá hliněná keramika a také dřevěné nádoby, oděvy se tkaly z vlny ale i z rostlinných vláken. Mrtvé pohřbívali ve skrčené poloze na pravém boku s hlavou na jihozápad pod mohyly z drnů, které měly geometrické tvary. Některé lebky svědčí o tre...

Jedná se o kulturu skythské epochy, která se rozvíjela v 7. - 3. století př. n. l. na území dnešní republiky Tuva. Název má podle místa prvních nálezů v údolí řeky Ujuk. Z daného období pochází řada pohřebišť s poněkud odlišným způsobem pohřbívání. Časté jsou hliněné kurgany, nacházející se zejména ve střední a severní Tuvě. Jsou nepříliš vysoké (0,5-3 m) a velmi rozdílné podle velikosti (průměr od 3,5 do 100 m). Kolem těch největších ještě bývají kamenné ohrady a příkopy. Pod kurgany se nacházejí v hloubce 1-2 metrů pravoúhlé hroby, ohraničené dřevěnými sruby, jejichž stěny jsou orientovány podle světových stran. V jednom hrobě bývá obvykle několik těl. Mrtví leží ve skrčené poloze na levém boku, hlava směřuje na západ nebo severozápad. Prakticky po celé Tuvě se nacházejí také kamenné kurgany, jejichž podzemní části jsou víceméně shodné s výše uvedenými, v některých případech jsou tu ale místo podzemních srubů pouze jakési komory z velkých kamenů, někdy mají mrtví pod hlavou jakousi k...